La Trine

06.10.2025 15:50 Po tom sobotním debaklu jsem si vzpomněl na jedno nesmírně zajímavé téma z oblasti moderní vědy. Představte si, že byste měli technologii, která zajistí, že se komáři nevrátí už vůbec. Nikdy. Bez možnosti comebacku. Stiskli byste to tlačítko? Tu technologii máme. Teď se jen musíme rozhodnout, jestli stisknout nebo ne. Ale než se pustím do toho, jak přesně technologie funguje, dovolte mi malé varování z historie. Rok 1958. Čínský vůdce Mao Ce-tung má problém: vrabci žerou oblilí z polí. Řešení je vrabce vyhubit. Čína se proto pustila do kampaně Kroužkuj škůdce. Lidé vyháněli vrabce z hnízd, stříleli je, hubili mláďata. Do roka byli vrabci víceméně pryč. Hurá, ne? Vůbec. Protože vrabci sice žrali trochu obilí, ale hlavně žrali hmyz. A ten hmyz, náhle zbavený přirozených nepřátel, se rozmnožil a sežral celou úrodu. Následoval hladomor, při kterém zemřely miliony lidí. Pointa? Ekosystémy jsou složitější, než se zdá. V Česku si pod slovem komár představíme otravné bzučení u ucha. Komár je nepříjemný, ale v zásadě neškodný. Ve většině světa je ale komár sériový vrah. Samička komára potřebuje krev k „výrobě" vajíček. Když vás bodne, nevysaje jen trochu krve, ale vstříkne svou slinu. Fuj! A v té slině může být malárie. Nebo horečka dengue. Nebo virus zika. Nebo žlutá zimnice. Nebo virus západního Nilu. A tak dále. Bilance? Komáři každý rok zabijí přibližně 700 000 lidí. Takže ano, možná bychom to tlačítko opravdu chtěli stisknout. Ale pozor. Existuje přes 3500 druhů komárů. Všichni jsou sice proruští, ale drtivá většina z nich je neškodná. Nemoci přenášejí v podstatě jen dva druhy: Aedes aegypti a Anopheles gambiae. Ekologické studie ukazují, že kdybychom odstranili jen tyto dva druhy, ekosystém by to pravděpodobně přežil bez větších problémů. Proč? Protože tyto zabijácké druhy se evolučně přizpůsobily životu s člověkem – rozmnožují se v kbelících, pneumatikách a odpadcích kolem lidských sídel. V přírodních potravních sítích nehrají téměř žádnou roli. Ten mýtus o netopýrech a vlaštovkách živících se komáry? Studie ukazují, že komáři tvoří méně než 1 % jejich stravy – raději jedí brouky, můry a vosy. Dobrou chuť. Ale je tady háček: technicky je to skoro nemožné. Brazílie se o to pokusila dvakrát, dvakrát řekla komárům STAČILO, pokaždé Aedes aegypti na pár let zmizeli a pak se vrátili . Komáři se prostě neustále šíří ze sousedních oblastí, schovávají vajíčka, vyvíjejí rezistenci na insekticidy a hubení jde dost do peněz. A tady nastupuje skutečně elegantní nápad: Co kdybychom komáry nechali žít, ale zbavili je schopnosti přenášet nemoci? Vědci zjistili, že když do komárů vložíte bakterii Wolbachia, ta virům jako dengue nebo zika zablokuje cestu. Komár vás sice píchne, ale virus vám nepředá. V brazilském městě Niterói, kde tuto metodu vyzkoušeli, klesly případy dengue o 69 % a chikungunya o 56 %. V Singapuru dokonce o 88 %. Jenže tady vyvstává otázka: k čemu je jeden nebo stovka modifikovaných komárů, když jich venku lítá miliardy? Potřebujete, aby se ta úprava rozšířila sama. A právě tady přichází ten opravdu sci-fi trik: gene drive. Jak to funguje? Normálně při rozmnožování platí Mendelovy zákony – máte-li jeden upravený gen, potomci ho zdědí v 50 % případů. Polovina zdědí, polovina ne. Gene drive tohle pravidlo obchází. Využívá systém CRISPR-Cas9 a to následovně: když se komár s gene drive spáří s normálním komárem, embryo má jeden upravený gen a jeden normální. Ale gene drive obsahuje instrukce, které říkají: „Najdi ten druhý, normální gen. Vyřízni ho. A nahraď ho kopií mě." Výsledek? Místo 50 % dostane upravený gen až 99,5 % potomků. Všichni. Nebo téměř všichni. Je to jako geneticky modifikovaný řetězový email. Vypustíte stovku modifikovaných komárů a za 10 až 20 generací je modifikovaná celá populace. Na celém kontinentu. A teď přichází ta opravdu těžká část. Gene drive komáři dosud nebyli vypuštěni nikde na světě. Protože jakmile je vypustíte, není cesty zpět. Šířili by se přes hranice států, přes oceány , všude. Nelze je odvolat. Nelze je zastavit. Co když něco pokazíme? Co když vznikne nečekaný vedlejší efekt? Co když komáři vyvinou rezistenci rychleji, než čekáme? Co když náhodou postihneme i jiné druhy hmyzu, které jsou ekologicky důležité? Na druhou stranu: každé dvě minuty zemře na malárii jedno dítě. Rodiny ničené nemocemi, které ve výsledku způsobuje jeden drobný hmyz. Vědci jsou opatrní – nejbližší projekty v Burkině Faso jsou pozastavené kvůli regulatorním přezkumům. Odhaduje se, že reálné nasazení je ještě 5 až 10 let daleko. Pracuje se na bezpečnostních pojistkách – gene drive, které lze vypnout protilátkou nebo které po několika generacích samy vyprchají. Máme právo nevratně změnit ekosystém celé planety? Máme právo to nedělat, když můžeme zachránit statisíce životů? Stiskli byste to tlačítko?

06.10.2025 15:50 Text je překladem článku Why Does Ozempic Cure All Diseases? od Scotta Alexandera z roku 2024. Přiznejme si, že titulek je přehnaný. Ale jen trochu. Léčiva agonistů GLP-1 receptorů jako Ozempic jsou již schválena americkou FDA pro léčbu diabetu a obezity. Rostoucí množství výzkumů však ukazuje, že jsou také účinná proti mrtvici, srdečním chorobám, onemocněním ledvin, Parkinsonově chorobě, Alzheimerově chorobě, alkoholismu a drogové závislosti. V podvodné alternativní medicíně existuje typický vzorec. Lidé se nadchnou pro nějakou novou bylinu. Vymyslí dlouhý seznam účinků: zlepšuje zdraví srdce, zmírňuje menopauzu, zvyšuje energii, prohlubuje spánek, vyčišťuje pokožku. Právě tak poznáte, že jde o podvod. Skutečná medicína funguje napodobováním přirozených biochemických signálů. Proč byste měli mít signál pro „málo energie, špatný spánek, nepříjemnou menopauzu, špatné zdraví srdce a ošklivou pokožku“? Proč by všechny vedlejší účinky byliny měly být jiné dobré věci? Skutečné léky obvykle posouvají systém podél křivky kompromisů; pokud zasáhnou více než jeden systém, ty další obvykle jen vyvolávají vedlejší účinky. Pokud máte štěstí, můžete vybrat podskupinu pacientů, pro které je zamýšlený účinek prospěšnější než škodlivé vedlejší účinky. Tak funguje skutečná medicína. Léky GLP-1 však začínají působit spíše jako ta kouzelná bylina. Proč? Medicína špatně odpovídá na otázky „proč“. Odpověď často vypadá takto: „protože moduluje přenos ABC, který inhibuje XYZ, které signalizuje MNO, a MNO se podílí na nemoci.“ To všechno zní velmi vědecky, ale úplně neuspokojuje jakoukoli normální lidskou zvědavost. Několik účinků léků GLP-1 budu diskutovat na této úrovni, ale také se pokusím spekulovat o některých širších principech toho, proč se tyto léky zdají tak kouzelné.  Diabetes Toto chápeme nejlépe. Když nedávno snězená potrava dosáhne buněk detekujících potravu ve vašem střevě, uvolní glukagon-like peptid 1 . To je jeden z mnoha hormonů, které informují vaše tělo, že jste pojedli a že by mělo odpovídajícím způsobem upravit své aktivity. Různé orgány mají GLP-1 receptory. Když zachytí GLP-1, spustí různé úlohy související s trávením. Protože konzumace jídla zvyšuje hladinu cukru v krvi, vaše tělo chce tlačit hladinu cukru zpět dolů. GLP-1 tedy říká slinivce břišní, aby uvolnila více inzulínu a méně glukagonu . Diabetes zahrnuje nadměrnou hladinu cukru v krvi, takže to je přesně profil, který chcete u antidiabetického léku. Přirozený GLP-1 se však rozpadá během minuty nebo dvou, takže neexistuje způsob, jak ho použít jako lék. V roce 1992 vědci objevili chemickou látku v jedu helodermy, která vypadala jako GLP-1, aktivovala GLP-1 receptory, ale vydržela celé dvě hodiny. Stal se z ní exenatid, první agonista GLP-1 receptorů . Manipulací s jeho strukturou nakonec velkofarmaceutické společnosti dokázaly vytvořit liraglutid , semaglutid a kafraglutid . Všechny tyto léky fungují stejným způsobem: napodobují přirozený hormon, který střevo produkuje, aby sdělilo vašemu tělu, že právě jedlo. Hubnutí Jako většina dobrých farmakologických objevů byla role léků GLP-1 při hubnutí částečně náhodná: všimli jsme si, že pacienti hubnou dříve, než jsme pochopili proč. Věda teprve nedávno dohnala zaostávání. Existují dvě pravděpodobná místa, kde by léky GLP-1 mohly snižovat hmotnost: v těle nebo v mozku. V těle by mohly měnit rychlost kontrakce žaludku, produkci hormonů atd. V mozku by mohly kontrolovat mentální pocit hladu. Aby oddělili tyto dva účinky, vědci vyšlechtili potkany, kteří měli GLP-1 receptory pouze na jednom místě nebo na druhém. Výsledky byly jednoznačné: Ozempic a jeho příbuzní fungují v mozku. Ačkoli mají některé účinky v těle, jsou krátkodobé a pro jejich mechanismus působení při hubnutí nejsou skutečně relevantní. To je docela překvapivé: mozek je chráněn hematoencefalickou bariérou, která obvykle blokuje velké molekuly. Ozempic je velká molekula. Vědci stále zjišťují, jak přesně se dovnitř dostává. Část se zdá prosakovat endoteliálními buňkami a trochu více se může dostat do mozkomíšního moku a pak se proplížit komorami. Není toho ale moc a nemůže dosáhnout většinu mozku. Místo toho malé množství, které se do mozku dostane, aktivuje část mozkového kmene nazývanou nucleus tractus solitarii, která funguje jako přepínací stanice a produkuje vlastní GLP-1 jako neurotransmiter, který posílá do jiných částí mozku. Tento nový neuronální GLP-1 se dostane alespoň do dvou dalších mozkových oblastí: nucleus arcuatus a mesolimbického systému. Nucleus arcuatus je sběr neuronů velikosti špendlíkové hlavičky v hypotalamu. V tuto chvíli existují desítky „hlavních regulátorů“ hladu, ale nejhlavnější hlavní regulátor je pravděpodobně ventromediální část této struktury. Má dvě populace: AgRP neurony a POMC neurony . Zůstáváme u našeho zvířecího tématu: AgRP neurony jsou tak pojmenovány, protože produkují agouti-related peptid. Agouti-related peptid souvisí s agouti signaling protein, tak pojmenovaným, protože byl poprvé zkoumán u agouti, jihoamerického hlodavce, který vypadá jako myš s Downovým syndromem. Původní agouti protein se nejvíce podílí na barvě srsti a možná je součástí chemického balíčku ovlivňujícího barvu pokožky u lidí. Každá z těchto populací je v návaznosti na několik dalších o něco méně hlavních regulátorů hladu; jeden z nich tvoří skupina nazývaná TRH neurony. TRH neurony používají GABA k inhibici AgRP neuronů, čímž vás činí méně hladovými. A TRH neurony mají GLP-1 receptory. GLP-1 tedy aktivují TRH neurony, které zase inhibují AgRP neurony, což vás činí méně hladovými. Oceňuji výše odkazovaný článek, protože používá „rabies-based connectomics“. To znamená, že aby zjistili, které neurony se připojují k neuronu X, vědci infikují neuron X vzteklinou a podívají se, které další neurony jsou postiženy. K mesolimbickému systému se vrátíme později. Zatím si prohlédněte tento vývojový diagram: Mezihru: Fungují všechny léčby prostřednictvím GLP-1? Opačná otázka k původní. Kolik léčeb, o kterých jsme si mysleli, že nezahrnují GLP-1, jsou ve skutečnosti jen léky GLP-1 v přestrojení? Co třeba dieta? Tisíc dietních guru trvá na tom, že nejde jen o počítání kalorií – některé potraviny vám pomohou hubnout rychleji než jiné. Proč by tomu tak mělo být? Pamatujte, střevo přirozeně uvolňuje GLP-1, když detekuje potravu, aby řeklo zbytku těla, aby se cítilo sytě. Co když některé potraviny způsobí, že tenké střevo uvolní více GLP-1 než jiné? Dieta zaměřená na tyto potraviny by mohla být jako přírodní Ozempic. Takže máme 9 potravin a doplňků, které přirozeně zvyšují GLP-1, 6 potravin, které zvyšují hladiny GLP-1 a Potraviny, které přirozeně napodobují GLP-1. Bohužel vám musím říct, že to jsou většinou ty, o kterých už víte, že jsou zdravé – ryby, vejce, zelenina, celozrnné výrobky. Diskutuje se také o doplňcích včetně psyllia a kurkuminu . Nemusím dodávat, že lidé už napsali argumenty, proč důkazy GLP-1 podporují paleo dietu, středomořskou dietu, ájurvédskou dietu, masožravou dietu a rostlinnou dietu. Co cvičení? Jistě, viz například Účinky cvičení na glukagon-like peptid 1, Potencuje cvičení účinek léčby GLP-1? a Vytrvalostní trénink zlepšuje citlivost na GLP-1 a glukózovou toleranci u žen s nadváhou. Většinou se to zdá dít tím, že tkáně činí citlivějšími na účinek GLP-1. Proč? Cvičení vytváří velmi vysokou poptávku po glukóze, takže dává smysl, že je to signál pro tělo, aby se soustředilo na udržení svého glukózového systému v dobrém stavu. Kdykoliv objevíme nový zázračný lék, vědci se hrnou dokázat, že všechny ty změny životního stylu – ty, které byste měli dělat tak jako tak – ve skutečnosti fungují prostřednictvím stejného mechanismu jako zázračný lék. Když byla například SSRI horkou novou věcí, psychiatři oznámili, že všechny normální věci, které zlepšují náladu, fungovaly prostřednictvím serotoninu. Sluneční světlo? Serotonin. Cvičení? Serotonin. Dobré, beztraumatické dětství? Serotonin. Ve chladném světle dne a/nebo po vypršení patentů SSRI se později ukázalo, že většina těchto účinků byla falešná nebo alespoň příliš malá na to, aby o ně šlo. Teď, když jsou léky GLP-1 vzrušující / chráněné patentem, procházíme stejným procesem. Všechno funguje prostřednictvím GLP-1! GLP-1 nutí slunce svítit! GLP-1 nutí trávu růst! Nikdo neví, co způsobilo Velký třesk, ale kosmologové jsou stále více přesvědčeni, že se možná GLP-1 podílelo! Měli byste se vrátit za deset let a zkontrolovat, která z těchto tvrzení přežila. Tipuji si, že velmi málo. Nějaký čas jsem byl oklamán jedním z těchto tvrzení: bariatrická chirurgie neboli gastrický bypass. To je obří záhada. Říkáme pacientům, že funguje tím, že zmenší žaludek, takže se do něj nevejde tolik jídla, ale to je jen malá část účinku. Mysleli jsme si, že právě to způsobí ztrátu hmotnosti, vymysleli jsme operaci na tomto základě, ale překvapení! – spousta metabolických parametrů se změní ještě předtím, než má pacient čas jakoukoliv hmotnost ztratit, a ztráta hmotnosti sleduje tyto metabolické parametry, ne velikost žaludku. Někteří vědci si mysleli, že možná to bylo také GLP-1. Vždyť střevo vylučuje GLP-1 v reakci na potravu. Žaludek obvykle natráví spoustu jídla ještě předtím, než se dostane do střeva. Ale pokud odstraníte/zmenšíte žaludek, nemůže to udělat, a mnohem více jídla zasáhne střevo. To znamená, že střevo uvolní mnohem více GLP-1. A to znamená, že se pacient cítí mnohem rychleji a výrazněji sytý. Skvělá teorie, ale ukázalo se, že gastrický bypass funguje stejně dobře u potkanů bez funkčních GLP-1 receptorů. Teď je to zase obří záhada. Závislost Když už mluvíme o obřích záhadách… Není překvapivé, že střevní hormon by mohl léčit diabetes i obezitu. Když sníte velké jídlo, vaše tělo musí zvládnout náhlý nárůst cukru v krvi. A také musí signalizovat mozku, aby se cítil sytý. Alespoň zpětně to všechno dává smysl. Ale Ozempic a další léky GLP-1 se jeví jako slibná léčba pro alkoholismus, kouření, závislost na stimulantech, opioidní závislost a možná dokonce behaviorální závislosti jako nakupování. Proč? Vraťme se k druhé cestě, kterou GLP-1 způsobuje ztrátu hmotnosti, která prochází mesolimbickým systémem, neboli ventrální tegmentální oblastí a nucleus accumbens, neboli centrem odměny. Nucleus tractus solitarii používá neurotransmiter-GLP-1 k inhibici ventrální tegmentální oblasti, která pak uvolňuje méně dopaminu do nucleus accumbens. Hladiny dopaminu v nucleus accumbens působí jako multiplikátor odměny . Spekulativně existují dva důvody, proč byste mohli jíst. Zaprvé, protože cítíte hlad. Zadruhé, protože toužíte po lahodném jídle. Aby GLP-1 splnil svou evoluční roli v tom, že jedíte méně, musí udělat dvě věci. Zaprvé, musí vás učinit méně hladovými . Zadruhé, musí snížit vaši touhu po potravinové odměně . Široké tlumení systému odměn je strašný osud. Některé antipsychotické léky jako haloperidol to dělají. Vezměte si příliš mnoho haloperidolu a budete sedět nehybně, dokud nezemřete, protože žádná činnost se nebude zdát, že za to stojí. Ale existence univerzálních protizávislostních léků – Ozempic není jediný, naltrexon se zdá léčit celou řadu různých drogových a behaviorálních závislostí – naznačuje, že existuje také jakési úzkospektré tlumení, které postihuje závislosti a nic jiného. Proč? Není závislost jen extrémní verze normálního chtění? Zřejmě ne. Žádný z těchto protizávislostních léků neovlivňuje zdravé odměny jako pocit z dobře vykonané práce nebo úsměv dítěte. Jen drogové závislosti a několik kompulzivních chování jako pornografie a hazard. Možná se dobře vykonaná práce a úsměv dítěte realizují částečně prostřednictvím nějakého jiného systému než dopamin , nebo možná tyto léky odříznou nějakou extrémní část distribuce odměn, které v reálném životě dosáhnou jen návykové drogy. Ale proč? Proč dal Bůh vašemu mozku speciální páčku, kterou může zatáhnout jen pornografie a kokain? GLP-1 naznačuje, že možná to byl původně systém potravinových odměn. Nebo alespoň jídlo bylo dostatečně velkou částí jeho portfolia, že to bylo divné, ale funkční řešení pro chemickou látku signalizující sytost – jednoduše vypnout celou podsekci systému odměn. „Už jste sytí a dobře živení; proč byste potřebovali schopnost po něčem toužit?“ Touha po jídle je starý a evolučně zachovaný systém. Zde je Skibicka : Selektivní a lokální mikroinjekce EX4 do VTA konzistentně vyvolává snížení příjmu potravy a tělesné hmotnosti. Tyto účinky potlačující příjem nejsou specifické pro makroživiny, protože příjem jak chutných potravin, tak normálního krmiva je snížen aktivací GLP-1R. Zjištění, že exogenní stimulace GLP-1R vyvolává potlačení příjmu potravy bez ohledu na obsah makroživin, je možná v souladu s předchozími údaji, které ukazují, že všechny makroživiny mohou vyvolat uvolnění GLP-1 z intestinálních L-buněk . Příjem krmiva je však snížen pouze tehdy, když jsou potkani přes noc hladoví, nebo u potkanů krmených _ad libitum_, pokud je krmivo dostupné jako jediný zdroj kalorií . Naproti tomu, pokud mají nasycení potkani na výběr mezi krmivem a vysokotukou dietou, EX4 se zdá selektivně snižovat příjem vysokotuké stravy, ale překvapivě zvyšuje příjem krmiva . Tato zjištění nás mohou vést k závěru, že aktivace VTA GLP-1R by mohla vyvolat absenci preference pro vysokoenergetické/tučné jídlo. Pokud tomu správně rozumím, výzkumníci našli dva oddělené behaviorální účinky GLP-1. Zaprvé, způsobil, že potkani jedli méně. Ale zadruhé, když jim bylo předloženo velmi chutné jídlo versus normální jídlo, způsobil, že potkani přestali preferovat velmi chutné jídlo. Alespoň v této studii se extrémní část systému odměn, která řídí závislost, použila k určení, jak silně preferovat velmi chutné jídlo oproti normálnímu jídlu.  Pokud se chcete dozvědět více o agonistech GLP-1 receptorů a závislosti, včetně aplikace na veřejnou politiku, vřele doporučuji blog Recursive Adaptation. Alzheimer a Parkinson Teď si už z nás Bůh jednoduše dělá legraci. Agonisté GLP-1 receptorů: Nová léčba Parkinsonovy choroby nám předkládá tento diagram: …který, jak je běžným tématem tohoto příspěvku, mi nedodává žádné osvícení. Proč GLP-1 dělá všechny tyto věci? Diabetes je známý rizikový faktor pro Parkinsonovu chorobu, Alzheimerovu chorobu a další demence. Přesný mechanismus není jasný, ale nadbytečný cukr, který mají diabetici v krvi, má tendenci k nekontrolovaným reakcím s různými jinými chemikáliemi, čímž vytváří mírně toxické glykosylované látky, které poškozují buňky. Nejjednodušší mechanismus, kterým by tedy léky GLP-1 mohly předcházet demenci, je snížením koncentrace těchto toxických metabolitů. Léky GLP-1 ale také předcházejí demenci u nediabetiků, takže se musí dít něco víc. Většina relevantních studií uvádí, že léky fungují prevencí zánětu. To je souhrnný termín pro imunitní odpověď na mikroby; ačkoli pomáhá bojovat proti mikrobům, je mírně toxický pro zbytek těla a obecně škodlivý, pokud aktivně nebojujete proti infekci. U chronického zánětu, což je věc, kterou většina z nás s moderní stravou má neustále, obecné špatné zdraví poškozuje tělo, imunitní systém mylně považuje poškození za mikrobiální infekci a vyvolává stálou mírnou zánětlivou odpověď. To je špatné, takže protizánětlivé léky jsou obecně docela užitečné. Existuje mnoho protizánětlivých léků , ale zánět je mnohostranný proces a žádný jeden lék ho nemůže úplně zastavit. Léky GLP-1 se zdají být obzvláště silnými protizánětlivými látkami, které zastavují některé ze zánětlivých procesů nejvíce zapojených do demence. Jak? Výzkum je stále ve velmi raném stádiu, ale nejlepší vysvětlení, které mohu najít, je v Centrální aktivace receptoru glukagon-like peptidu 1 inhibuje zánět vyvolaný agonisty Toll-like receptorů. Tento tým zjistil, že na imunitních buňkách nejsou žádné GLP-1 receptory, takže tyto léky nemohou ovlivňovat imunitní systém přímo. Výzkumníci předpokládali, že léky musí ovlivňovat části mozku, které regulují imunitní systém, zejména zadní část mozkového kmene. Injektovali tedy některé z léků přímo do mozku, a skutečně, to stačilo k vyvolání účinku. Jak mozkové buňky komunikují s imunitními buňkami? Tým úmorně injektoval vždy jeden druh chemikálie, která blokuje každý typ chemického komunikačního systému, a zjistil, že pouze alfa-blokátory a delta-opioidní blokátory zabránily protizánětlivým účinkům GLP-1. Pravděpodobně se tedy GLP-1 váže na neurony v mozkovém kmeni, ty signalizují dalším neuronům a imunitním buňkám prostřednictvím alfa-adrenergních receptorů a delta-opioidních receptorů, a pak imunitní buňky iniciují zánětlivou reakci. Stejná otázka jako předtím: proč by hormon související s chutí k jídlu toto dělal? Nemohu najít nikoho, kdo by studoval tuto otázku, takže jsem se zeptal Claude. Přišel s několika překvapivě chytrými domněnkami. Jídlo samo o sobě způsobuje mírnou zánětlivou odpověď ; pokud jde o častý falešný poplach, tělo možná chce potlačit imunitní odpověď, když ví, že přichází jídlo. Ale také, když přijde jídlo, tělo přesměruje jiné zdroje směrem k procesu trávení . Možná některé z těchto zdrojů pocházejí z imunitního systému, takže imunitní buňky ustupují, zatímco trávíte. K tomu jsem se dostal, ale je to velmi aktivní oblast výzkumu a doufejme, že brzy budeme vědět více. A mnoho dalších…? Právě tento měsíc studie zjistila, že léky GLP-1 snižují riziko některých druhů rakoviny spojených s obezitou. Ještě jsem ji nestihl přečíst, ale očekávám, že to bude téma příštích několika let – více nových vzrušujících účinků GLP-1, než s kterými můžeme držet krok. Spolu se všemi specifickými mechanismy výše existuje obecnější otázka: co si myslíme, když stále nalézáme nové indikace pro tyto léky? Moderní západní lidé jedí příliš mnoho jídla. To je špatné různými způsoby. Pokud tedy léky GLP-1 snižují obezitu, má to potenciál být dobré různými způsoby. To dává smysl a je to určitě část příběhu. Ale některé z těchto účinků nejsou zřejmě spojeny s obezitou. A jiné, které se zdají spojené s obezitou , se ukázaly být nezávislé na obezitě; vědci je mohou pozorovat i u potkanů s neutrální hmotností. Takže to samo o sobě všechno nevysvětluje. Některá z těchto vysvětlení budou evoluční. GLP-1 je hlavní signál pro stav hladovění versus dobré výživy. Mnoho tělesných procesů se mění na základě toho, zda hladovíte nebo jste dobře živeni. Naivně byste očekávali, že by bylo tolik vedlejších účinků jako pozitivních účinků , ale možná to není pravda. Zejména možná zánětlivá povaha stavu hladovění skutečně škodí mnoha systémům. Možná se nám podaří vystopovat všechno zpět k různým cestám souvisejícím s jídlem, dokud se všechny účinky GLP-1 nebudou cítit přirozené a uspokojivé. Jiná vysvětlení budou zlověstnější. Farmaceutické společnosti vždy hledají více důvodů k předepisování svých léků. A dokonce i neafiliovaní vědci mohou být strženi nadšením. Být nyní výzkumníkem GLP-1 je pravděpodobně skvělá práce, stejně jako bylo být výzkumníkem SSRI před třiceti lety. Pravděpodobně se některé z těchto výsledků nebudou opakovat a za několik let budeme mít štíhlejší a věrohodnější profil účinků GLP-1. Ale nevěřím, že je to všechno marketing farmaceutických společností. Tyto léky se skutečně zdají speciální. Budeme mít vzrušující příští roky, když plně rozbalíme tento podivný nový dar, který nám Příroda dala. …a „Přírodou“ myslím tohoto chlapíka. Díky Stephanu Guyenetovi, který zkontroloval dřívější verzi tohoto příspěvku. Jako vždy, jakékoli chyby jsou pouze moje. Sex je další extrémně odměňující, někdy návykové chování dostatečně staré na to, aby mohlo formovat evoluci systému odměn. Snižují agonisté GLP-1 receptorů libido? Studie na myších říkají možná, ale lidské studie říkají ne. Velmi přímočará extrapolace výsledku Skibicka by mohla naznačovat, že léky GLP-1 by neměly celkově měnit libido, ale měly by způsobit, že lidé méně intenzivně preferují dobrý sex oproti špatnému sexu. Zatím se nikomu nepodařilo dostat tuto studijní premisu přes IRB, bohužel.