Vzhůru dolů

15.04.2025 14:20 Nevěřte lidem, kteří váš obor neznají a věští jeho budoucnost. Nadšení jasnozřivci se často soustředí jen na výkonnostní a řemeslný kontext vaší práce. Největší výhodou lidí proti AI je offline. Píšu. Ale má v době AI tahle práce ještě smysl? Kromě jiného píšu technické texty. Napsal jsem jich stovky a několik knížek k tomu. V poslední době se na nás valí jeden úžasný AI nástroj za druhým. Všechny umí hlavně dobře psát. Zkuste se teď cvičně zamyslet, jestli tato část mojí práce ještě vůbec dává smysl. Proč bych měl něco psát, když AI umí tvořit texty tak dobře? Tvá práce je zbytečná, takže jsi tady možná navíc, příteli. Už jste zamyšlení? Mohli byste odhadnout, že tato část mé práce už moc smyslu nemá. AI totiž místo mě: vygeneruje nápady na články, připraví strukturu textu, na základě zdrojů ten text napíše, na základě jiných zdrojů napodobí můj styl psaní, AI mi dá také feedback, opraví chyby, další AI  připraví ilustrační obrázky. Moje práce? Podepsat text, který jsem nenapsal? Ve výčtu nahoře jsme ale udělali jednu velkou chybu. Neodhadli jsme správně, co přesně dělá člověk, který píše texty. Zredukovali jsme jeho roli do té řemeslné nebo výkonnostní části. Psaní totiž není jen o ťukání do klávesnice. Největší výhoda člověka nad AI? Offline Pojďme si teď rozebrat, na co jsme zapomněli, když jsme posuzovali, zda roli člověka, který píše texty, kompletně nahradí AI. Jako autor textů se musím oborem zabývat. K tomu mi nestačí Googlení, používání AI, musím být napřed. Kdysi jsem hodně školil a přednášel. Mluvil jsem přitom s lidmi, to byste nečekali. Mluvením s lidmi jsem nacházel témata, problémy, radosti nebo frustrace jiných. Tím jsem si vytvářel ohromnou databanku znalostí a příběhů. Takhle databanka je u mě v hlavě a i když budu opravdu hodně psát, nikdy ji celou v online světě nenajdete. Jako autor žiju život, tomu také možná neuvěříte. Naprostá většina kontextu mého života se odehrává mimo online svět, mezi lidmi. Stávají se mi historky, zažívám příběhy, formují mě. Jako autor jsem si díky tomu vybudoval svůj styl psaní a i ten je důvod, proč lidé mé texty rádi čtou. Lidé umí poznat Martina Michálka od generického textu vygenerovaného AI. Cizí práci máme tendenci redukovat jen na vnější projevy Pokud bychom tedy o psaní přemýšleli jako o ťukání do klávesnice, vynechali bychom z této práce velkou část jejího obsahu a kontextů, ve kterých autor žije. Viděli bychom kontext řemeslný, ale scházel by nám další kontexty – sociální, kreativní, strategický a další, ve kterých nejspíš ještě dlouho nebudou roboti tak silní jako lidé. Troufli jsme bychom odhadovat něco, k čemu nám samotným schází informace. Stejnou chybu dělají různí CEO startupů, nadšení AI konzultanti a jim podobní, když odhadují budoucnost vývojařiny během aktuální vlny AI nástrojů s bezpochyby impozantními výsledky při psaní kódu. Vidím zářnou budoucnost, ve které létající auta vozí programátory na smetiště dějin. A co vy, vývojáři? Taky jenom ťukáte do klávesnice? 80 % programování prý bude pomocí AI. …říkají zatím hlavně ti, co nikdy neprogramovali. Tohle jsem napsal na různé sociální sítě. Někde to mělo až stovky tisíc shlédnutí a stovky reakcí. Tak si pojďme říct, proč to není tak jednoduché. Platí tady to samé jako u psaní. Psaní kódu, které jistě AI velmi ovlivní, není celá vývojařina. Pokud si myslíte, že programování je jen o psaní kódu, o programování toho moc nevíte. Pro AI bude těžké komunikovat s ostatními členy týmu, nést v hlavě kontext firmy nebo týmu, nést zodpovědnost a rozhodovat se v tomto kontextu, řešit etiku nebo bezpečnost v kontextu týmu, firmy nebo společnosti. Chodit na školení, konference nebo se nechat mentorovat od člověka… Stejně tak jiné profese, se kterými nepřicházíte do styku: Copywriteři nejsou stroje na psaní textu. UXáci nejsou stroje na kreslení wireframů. SEO experti nejsou stroje na tvorbu analýz klíčových slov. Fotografové nejsou stroje na vytváření hezkých fotek. Ano, někteří z nich stroje jsou nebo se jim blíží. Schází jim lidská a expertní přidaná hodnota. A ano, stroje vezmou práci strojům. Nevěřte lidem, kteří váš obor neznají a věští jeho budoucnost.

08.04.2025 11:22 Milé posluchačky, milí posluchači, 59. díl podcastu ze Vzhůru dolů je v mnohém speciální. Za prvé vychází s ehm… menším zpožděním. Natáčeli jsme totiž už před Vánoci v Productboardu. Na druhou stranu trošku doufáme, že na vás atmosféru na místě přesuneme i v aprílovém počasí. Za druhé je to poslední díl před větším přerodem našeho podcastu . A za třetí? Máme zde speciálního hosta se speciálním tématem. Jaké to je dát si po šestnácti letech intenzivní práce roční pauzu? Petr Burian, bývalý CTO Livesportu, popisuje v podcastu svůj roční odpočinek od práce, zvaný též sabatikl. Dozvíte se, proč se pro něj rozhodl, jak si ho rozplánoval a co mu přinesl. V podcastu Petr zmiňuje, jaké fáze odpočinku a objevování prožil, co mu pomohlo překonat pochyby a co doporučuje těm, kteří o podobném kroku uvažují. Podcast Video Tipy na sabatikl podle Petra Buriana Proč do sabatiklu jít?. Pokud cítíte dlouhodobou únavu, ztrátu motivace nebo chuť přehodnotit směr svého života, sabatikl může být přesně to, co potřebujete. Už samotná myšlenka na pauzu je signál, že vám tělo nebo hlava něco říkají. Pauza není slabost, je to investice do dlouhodobé energie, zdraví a spokojenosti. Vezměte si časový polštář. Opravdová regenerace nepřichází po týdnu volna. Petr doporučuje minimálně půl roku, ideálně rok, pokud si to můžete dovolit. První týdny často nestačí ani na to, abyste si všimli, jak moc jste byli unavení. Teprve po několika měsících se může začít objevovat energie a kreativita. Odolejte pochybám okolí.. Mnozí, zejména mimo IT bublinu, nebudou sabatiklu rozumět. Můžete se setkat s nepochopením, otázkami typu „Proč nepracuješ?“ nebo „Nebojíš se, že vypadneš z oboru?“. Buďte připravení to klidně a opakovaně vysvětlovat – sobě i ostatním. Vědomí, že je to vaše svobodné rozhodnutí, vám pak pomůže ustát tlak z okolí. Dejte si jasný záměr.. Zamyslete se, co si ze sabatiklu chcete odnést. Může to být hluboký odpočinek, restart kariéry, osobní růst nebo jen čas pro sebe a rodinu. Záměr nemusí být rigidní plán, ale jakási vnitřní kotva, která vám pomůže neztratit směr a nepropadnout pocitu, že „jen prokrastinujete“. Rozdělte si sabatikl do fází.. Petr si sabatikl rozdělil na čtvrtiny: odpočinek, domácí resty, objevování a návrat. Pomáhá to nejen udržet rytmus, ale i předejít úzkosti z nečinnosti. Rámec vám dá pocit struktury, i když většinu času třeba jen „plujete na vlnce“. Stanovte si období bez závazků.. Na začátku si určete období – například půl roku – během kterého nebudete přijímat žádné pracovní nabídky, ani kdyby vypadaly lákavě. Zabráníte tím tomu, že skočíte do dalšího zaměstnání ze zvyku nebo strachu. Dejte si čas, aby mohly vzniknout nové nápady a směry. Připravte se na návrat.. Návrat do pracovního režimu není samozřejmost. I zkušený profík si musí znovu zvyknout na tempo, zodpovědnost, denní rutinu nebo práci v angličtině. Počítejte s tím, že budete „zarezlí“ — a dejte si čas na rozcvičení. Pomáhá vracet se postupně a ideálně do prostředí, kde si můžete sami určovat tempo. Tentokrát máme k dispozici i automatizovaný kompletní přepis podcastu. Host: Petr Burian Petr byl dlouhá léta CTO v Livesportu, kde vybudoval přes 25 vývojových týmů a podílel se na globálních produktech, které používají stovky milionů sportovních fanoušků. Po 16 letech si dal roční sabatikl. Dnes je VP of Engineering v Deepnote. Petr má dvě dcery a žije s rodinou v Praze. LinkedIn – X – Web Děkujeme za spolupráci na tomto díle: Jiří Nečas, Productboard , Vladimír Příhoda, Productboard , Tomáš Kout . Odebírejte podcast ze Vzhůru dolů Spotify – Apple Podcasts – TuneIn – RSS podcastů Nápad? Chyba? Připomínka? Pochvala? Pište nám na e-mail podcast@vzhurudolu.cz nebo kamkoliv jinam. Hlavně, aby se to k nám dostalo. Přejeme vám příjemný poslech!