Sarden

12.03.2026 15:20 Dan Simmons : Odešel vizionář, který naučil sci-fi plakat LONGMONT, Colorado – Literární svět truchlí nad ztrátou jednoho ze svých nejvšestrannějších a nejvlivnějších hlasů. Dan Simmons, autor kultovního eposu Hyperion a držitel mnoha prestižních ocenění, zemřel 21. února 2026 v Longmontu v Coloradu ve věku 77 let.Od katedry k literárním vrcholůmDan Simmons se narodil 4. dubna 1948 v Peorii ve státě Illinois. Ačkoliv se proslavil jako spisovatel, jeho první velkou vášní bylo vzdělávání. Po studiích angličtiny a pedagogiky strávil 18 let jako učitel na základních školách. Jeho oddanost pedagogice byla výjimečná; spoluvytvořil program pro nadané žáky a byl nominován na titul Učitel roku v Coloradu.Právě ve třídě se zrodil základ jeho nejslavnějšího díla. Svým žákům každý den po obědě vyprávěl pokračující příběh, který se později stal základem pro monumentální tetralogii Kantos Hyperionu.Mistr mnoha žánrůSimmons byl pověstný svou schopností bořit žánrové hranice. Během své kariéry napsal více než 31 románů a sbírek povídek, které byly přeloženy do 20 jazyků. Jeho záběr byl ohromující:Sci-fi: Průkopnický Horor: Debutová Píseň Kálí či mrazivé Historická fikce:   Terror   , fiktivní rekonstrukce tragické Franklinovy expediceKrimi a thrillery: Příběhy zasazené do nejrůznějších prostředí od špionážních sítí až po drsnou detektivní školu, například Flasback, který je zároveň i sci-fi romámen z relativně blízké budoucnosti.Kritici i fanoušci se shodují, že Simmonsovým největším odkazem není jen technická brilantnost jeho světů, ale jejich hluboká lidskost. Příběh učence Sola Weintrauba a jeho dcery Rachel z Hyperionu zůstává jedním z nejdojemnějších momentů moderní fantastiky, který přivedl k slzám i ty nejotrlejší čtenáře „tvrdé“ sci-fi.Dan Simmons ukázal, že žánrová literatura může být intelektuálně náročná, stylisticky vytříbená a zároveň hluboce zakořeněná v lidském srdci.

12.03.2026 15:20  Už svojou prvotinou s návzom Legendy vzbudil Oldřich Suchý riadny rozruch. Nečakali sme dlho a dočkali sme sa ďalšieho autorovho dielka. Tentokrát je to zbierka poviedok, ku ktorým ho inšpirovali slávni autori a ich diela. Sám Oldřich Suchý sa vyjadril, že je to jeho poklona trinástim majstrom hororu.Spoznal som ťaObsahovo sú poviedky značne pestré. Nájdeme príbehy zo súčasnosti aj z minulosti. Popri čítaní sa môžete baviť tipovaním, o koho a akú knihu či postavu ide. Ale nemusíte. Dôležité je, že sa budete baviť.Poviedok je spolu trinásť a ak máte šťastie, dostanete v balíčku aj dve bonusové. Nuž a o čom vlastne sú?Hádaj, o čom som?Černá kniha je o mladej žene, ktorej sa jedného dňa začne vyhýbať každý v mestečku, v ktorom žije. Dokonca sa ju snažia vyštvať. Čo sa deje, zistí úplnou náhodou, a vtedy nastane čas, aby zjednala spravodlivosť...Pripravte sa na nával odporných pachov a rozporuplných pocitov. Tie zažije aj Pasažér do města D. Je ním spisovateľ a v tomto mestečku mal mať prednášku. Nakoniec sa presvedčí, že účel jeho cesty je úplne iný...Krásny Fred, manžel nádhernej Mary, je hajzel. John je šľachetný dobráčisko, no je škaredý. Mary miluje Freda a John miluje Mary. Mary túži, aby mal jej manžel Fredovu krásu a Johnovu láskavosť, čo nejde, takže je to príbeh s názvom Ošklivý a zlý. Alebo že by...Neznalost literatury neomlouvá. To zistí Káťa a jej priateľka Dana. V malom knižnom klube práve čítajú Drakulu a zdá sa, že do ich života vstúpil upír. Je ním sexi chlap, bývala kolegyňa či niekto iný...Podobizna je o mužovi zamilovanom do portrétu. Jedného dňa však náhodou stretne mladíka, do ktorého podoby sa tak bezhlavo zamiloval...Nikdy nevynechala jeho autogramiádu, prípadne prednášku. Bola to navyše skutočná Kráska z první řady. Lenže zrazu mu chce diktovať, čo a ako má písať...Tři v jedné nás zavedie do hmlistého Londýna aj na vidiek, až kamsi do močarísk. Zažijeme vraždu aj strach neznámeho muža uprostred slatín z toho, čo sa k nemu blíži...Chlapec sa stal nástrojom pomsty medzi rozvedenými rodičmi. Otec ho štve proti matke, matka je na konci síl a bez peňazí. On sa cíti osamelý, preto je rád zakaždým, keď Edward přichází.Hon na lišku vám ukáže, prečo sa neoplatí zahrávať s citmi druhých. Rose sa ocitla na dovolenke na tajomnom ostrove, v luxusnom hoteli. Avšak v džungli plnej divej zvery jej začne nadbiehať doktor so sklonom k zvláštnym experimentom...Pronásledovaný s nami vypláva na more. Plavba je čudná, plná temných znamení, náklad nebezpečný a uprostred toho námorník, ktorý túžil prežiť. Čo sa na lodi odohralo, vie iba on...Kto pozdě chodí , môže mať aj šťastie. Pretože ten, kto príde včas, môže dopadnúť veľmi zle. No možno dopadnú zle obaja...Stal sa Nesmrtelný. Pritom iba chodil a zbieral po dedinách rozprávky a povesti. Občas premýšľal nad tým, čo bolo impulzom k vzniku postáv a bytostí, ktorých sa ľudia kedysi báli...Bonus a bonusPrvá bonusová poviedka je o sestrách. Krásnej, navyše čoskoro bohatej a škaredej, ktorá nedostane nič. Avšak tá druhá sa rozhodla všetko zmeniť. Lenže Milovaná sestřička to nenechá len tak...V druhej sa zamilujete, vydáte sa a zrazu zistíte, že on nie je tým, za koho ste ho považovali. Že vy nebudete Ta první a jediná, a že to s vami nemusí skončiť dobre...Múzy rady kopú...Jazyk knihy je to prvé, čo vás upúta. Oldřich Suchý s ním pracuje veľmi citlivo, reč postáv je krásna, farebná, bohatá na ľúbozvučné slová a výrazy. Jazyk postavy je prispôsobený jej charakteru, obdobiu, v ktorom sa dej odohráva, aj duchu samotného príbehu. Autor má bohatú slovnú zásobu a dokáže s ňou majstrovsky narábať. To sa ukázalo už pri jeho prvej knihe, Legendy. Takže okrem tajomstiev, ktorými sú zápletky prešpikované, si budeme užívať aj stránky plné lahodných viet.Temné variace sú akýsi hold autorom, knihám a filmom, ktoré formovali čitateľskú a neskôr aj spisovateľskú osobnosť Oldřicha Suchého. Nečakajte však, že dostanete len akési kópie či pokus o napodobnenie autorov a ich diel. Suchý má svoj vlastný štýl, osobitý rukopis a množstvo skvelých nápadov, takže to, čo napísal, sú jeho vlastné príbehy. Na napodobňovanie nie je odkázaný. Či ho inšpiroval námet románu, známa postava, prípadne sa snažil vystavať zápletku a atmosféru rovnakým spôsobom, aký použil jeho obľúbený autor, zakaždým získal originálny príbeh. Navyše tento autor s obľubou spája detaily nenápadne, postupne, často až vtedy, keď už od neho žiaden zvrat nečakáme. Prispieva tým k prekvapivému rozuzleniu.Niektorí čitatelia odhalia, kto/čo bolo predlohou tej ktorej konkrétnej poviedky. Ostatným to bude jedno, pretože si knihu užijú naplno aj bez potreby hľadať predobrazy a súvislosti.Poviedky si žijú vlastný život, majú svoje chodníčky, čím sa líšia od vzoru, ktorý stál za ich vznikom. Sú to také deti. Istými detailmi sa síce podobajú na rodičov, no sú to samostatné osobnosti, veľmi životaschopné a rozradostené, že mohli opustiť rodičovský dom a žiť si po svojom. Sú často hravé, nepredvídateľné a nespútane si idú svojou cestou.Príbehy Oldřicha Suchého sú temné, rovnako ako aj charaktery niektorých jeho postáv. Samotní aktéri sú mnohotvárni, majú viac vrstiev, a tie postupne odhaľujú, odkrývajú svoju podstatu a úmysly. Máloktorý spisovateľ dokáže navodiť rovnakú atmosféru a pohrávať sa s postavami tak, ako Lovecraft, King či nesmrteľný Hitchcock. Suchý ten dar rozhodne má. Vtiahne vás do deja, pohltí, znepokojí, vyvolá obavy či strach. Obrazy, ktoré čitateľom predkladá, sú natoľko fascinujúce, že dráždia fantáziu a túžbu dozvedieť sa viac.Rýchlo, kým ju nepredajú...Nechajte sa aj vy unášať temnotou, násilím, zvrhlými chúťkami či strachom. Poviedky z Temných variací vás prenesú na mnohé miesta. Blízke aj vzdialené, do príbehov, ktoré už poznáte, alebo po prečítaní tejto knihy spoznať budete chcieť.Temné variaceŽáner: hororAutor: Oldřich SuchýVydal: Martin Štefko – Golden DogRok vydania: 2025Väzba: pevnáPočet strán: 341ISBN: 978-80-523027-83-0 

12.03.2026 15:20  Ke svému okouzlení americkým mistrem hororových příběhů jsem se už na stránkách Sardenu vyznávala nespočetněkrát. Jakmile Stephenu Kingovi vyjde nová kniha, nemohu odolat pokušení a prostě si ji musím pořídit. Jenže v poslední době jsem z jeho novějších děl nebyla tak nadšená jako kdysi. Pozoruji to už u slabšího, šablonovitého a papírem lehce šustícího Ústavu, i když některé knihy tuhle sestupnou tendenci umí napravit — třeba skvělá  , kterou jsem si poslechla jako audioknihu.Zároveň mám moc ráda povídky , takže když OneHotBook vydalo sbírku Čím temnější, tím lepší, těšila jsem se. Předchozí výbory Kingových povídek byly totiž úžasné a spousta textů z nich mi utkvěla v hlavě až doposud.Očekávání tak byla veliká. Došla naplnění, nebo ne? To se dozvíte až na konci recenze. Nyní se pojďme podívat na jednotlivé povídky.Sbírku zahajují Dva talentovaní pancharti a jedná se o výborně vypointovanou, tajemstvím nasáklou povídku o úspěchu. Někdy bych si od Kinga chtěla přečíst opravdu čistokrevné sci‑fi. Myslím, že by stálo za to.Druhým kouskem je Pátý krok. Krátká povídka o jednom staříkovi, který každý den čte na stejném místě noviny, a jednoho dne si k němu přisedne zdánlivě obyčejně působící mladík, který se chce vyzpovídat. Tady mi chyběl nádech tajemství, potřebný pro prohloubení znepokojivé atmosféry, která se nedostavila ani s poměrně předvídatelným koncem.Naproti tomu mi do noty kápl Pošuk Willie, zneklidňující krátké vypravování o mentálně postiženém chlapci, jehož jediným přítelem je dědeček. Tohle bylo skvělé!Noční můra Dannyho Coughlina je předvídatelnou variací na Hugovy Bídníky; svůj předobraz následuje nejen v samotném tématu povídky, ale i ve jméně jedné z hlavních postav. Urputný detektiv Jalber jde jako honicí pes po mladíkovi, jenž díky vidoucímu snu nahlásil nález těla zavražděné dívky. Pokud znáte klasické Hugovo dílo, nebudete překvapeni směřováním příběhu.Finn je poměrně rychle zapomenutelná povídka o chlapci, který se stane obětí únosu. Za mě jeden z nejslabších kusů celé sbírky.Slide Inn Road vypravuje o jedné obyčejné cestě, nechtěně končící před ohořelými ruinami strašidelného hotelu. Pokud vám to evokuje Osvícení a volné pokračování Doktor Spánek, máte dobrý odhad.Rudé znamení je příjemně napsaná sci‑fi jednohubka s až bradburyovským nádechem o velmi zvláštním kriminálním případu.Odborník na turbulence je nepřekvapivě příběhem o odborníkovi na turbulence. Jsou zde hezky vykreslené lidské charaktery a uvěřitelné dialogy , předvídatelnost však tuto povídku řadí mezi průměrnější kousky.O přátelství staršího vdovce s opuštěným štěnětem promlouvá překvapivě civilní Laurie. I zde jsou krásně popsány postavy a místopis malého městečka. Poslední věta mě úplně rozsekala.Se starými známými z Kingových předchozích děl se setkáváme i v předposlední povídce Chřestýši. Konkrétně tu posloucháme vypravování o Vicu Trentonovi , protínající jeho život s osudem jedné „šílené“ stařeny, která táhne kočárek se svými neviditelnými dětmi. Tahle duchařina, věnovaná Cormacu McCarthymu, nebyla vůbec špatná, ale mně osobně se zdála příliš dlouhá a lehce repetitivní.Snící jsou krátkým příběhem o netradičním vědeckém experimentu a o zvědavosti, která se opravdu nevyplácí. Tato povídka by se mi mnohem víc líbila rozpracovanější; takto na mě působila jen jako hrubý nástřel dobře zvoleného nápadu.Z poslední povídky mě však naprosto vystřelil Odpovídající. Příběh mladíka, jenž zažije velmi překvapivé setkání s Odpovídajícím, a to, co se dozví, pak formuje celý jeho život, nastoluje mnohé otázky a nutí k přemýšlení. Na co byste se vy sami zeptali muže, který zná všechny odpovědi světa? A jsou otázky, na něž je lepší se nezeptat? Tohle bylo naprosto strhující, emotivní, silné, a přitom jednoduché a zcela civilní. Pro mě nejlepší text celé sbírky.Výborným tahem bylo namluvení jednotlivých povídek různými výraznými narátory a jednotné zapojení znepokojivě působících zvukových předělů, jež mi způsobovaly vskutku nepříjemné mrazení v zádech.Interpreti povídek vdechli Kingovým hrdinům odpovídající vlastnosti. Mnohým z nich se podařilo svým výkonem posunout průměrnou povídku ještě o úroveň výš.Seznam interpretů:    Dva talentovaní pancharti — Lukáš Hlavica    Pátý krok — Pavel Soukup    Pošuk Willie — Vojtěch Franců    Noční můra Dannyho Coughlina — Kajetán Písařovic    Finn — Michal Zelenka    Slide Inn Road — Jan Vlasák    Rudé znamení — Jan Teplý    Odborník na turbulence — Martin Zahálka    Laurie — Otakar Brousek ml.    Chřestýši — Jaromír Meduna    Snící — Matouš Ruml    Odpovídající — Ivan ŘezáčZávěrem musím konstatovat, že málokteré povídky měly onen pověstný tah na branku a drive, který člověka nutí číst dál a dál. Řemeslně byly napsané výborně, to však zcela nestačí. Nejvíc na mě zapůsobil poslední Odpovídající, kterého si v hlavě nejspíš ponesu déle. Nyní, týden po doposlouchání, musím konstatovat, že nebýt poznámek psaných u poslechu, vykouřila by se mi většina povídek z hlavy, což se mi u předchozích autorových povídkových souborů ještě nikdy nestalo.Nu, možná celou recenzi shrnu větou: Čím starší, tím kritičtější. I přesto si však další Kingova díla nenechám ujít. V mém srdci však navždy zůstanou jeho ranější knihy, k nimž se stále ráda vracím i spoustu let po jejich prvním přečtení. Čím temnější, tím lepšíAutor: Stephen KingInterpreti: Lukáš Hlavica, Pavel Soukup, Vojtěch Franců, Kajetán Písařovic, Michal Zelenka, Jan Vlasák, Jan Teplý, Martin Zahálka, Otakar Brousek ml., Jaromír Meduna, Matouš Ruml, Ivan ŘezáčRežie: Hynek PekárekVydavatelství: OneHotBookFormát: 2× CD mp3Délka nahrávky: 24 hodin 07 minutPřeklad: Adéla BartlováDatum vydání: 16. června 2025

12.03.2026 15:20  Máte rádi memoáry? A co když je vypráví prastará bytost nelidského původu, obývající tajemnou Šumavu? Právě její vzpomínky totiž pro čtenáře už řadu let zaznamenává při svých toulkách sám Václav Votruba.Divý muž, Krvesaj, Smrtka, Nemrtví, Morana, Klekánice, Obr, Bazilišek — to jsou jen některá jména bytostí, o nichž vypráví Šumavský Děs. Vyprávění se mísí: smutné, tragické i melancholické motivy čerpají z místních pověstí a z tajemných koutů Šumavy. Vedle nich vystupují i obyčejní lidé — prostí, s chybami i ctnostmi, kteří nedbají varování. Kam až může dovést lakota nebo zvědavost? I na to odpovídají povídky, o nichž promlouvá Šumavský Děs.Kniha Šumavský Děs: Paměti prastaré je v podstatě souhrnem a přepracováním autorových předchozích dvou sbírek. Některé povídky byly upraveny, jiné vynechány, aby čtenář dostal to nejlepší z obou předchozích svazků.Každé vyprávění je uvedeno krátkou notickou o místě a čase, v němž se daná událost stala, a krátkým Děsovým shrnutím, které čtenáře navnadí.První povídka se odehrává na počátku dvacátého století v Českém Krumlově. Setkáváme se zde s mladičkou a krásnou Zuzanou, jež je nucena sloužit u zlovolné, na smrt nemocné paní Emílie. Babice dívku psychicky i fyzicky trýzní, až se jednoho dne prostě ucho utrhne. Jde o přímočaré, hezky odsýpající vyprávění s lehce děsivou atmosférou, které mě příjemně navnadilo na další čtení.O století později se kdesi na Lipensku odehrává variace na pohádku o Modrovousovi: sirotek Ralf se po ztrátě rodičů musí odstěhovat ke své tetičce Marii, padesátileté vdově věrné památce zesnulého muže. Ve stavení však nezůstala úplně sama — tajemné, zapovězené dveře a podivné zvuky nedávají mladému chlapci spát. Text je výborně zpracovaný, krásně děsivý a zároveň poetický.Povídka Helmutova košile vypráví o sebevrahovi a žalem zdrcené vdově. Smrt střídá smrt, jedna záhadnější než druhá; rozdrásaná hrdla a obec Certviny obchází strach. Mrtví se někdy vracejí. Tento příběh mě neskutečně zaujal — byl výborně vystavěn a zakončen překvapivou pointou.V dalších textech se mísí lidové motivy s hororovými prvky: objevují se postavy i bytosti z lidových pověstí, ale důležití jsou i obyčejní lidé a jejich slabosti. Autor dokáže vystihnout atmosféru odlehlých míst a propojit ji s lidskými osudy.Osobně mi více sedly kratší povídky, které měly potřebný spád a tah na branku; některé delší texty mi přišly lehce rozvleklé. U moderněji situovaných povídek mi občas nesedly dialogy, které působily trochu klopotně. Jazykově bych ocenila více archaických výrazů a méně moderních obratů — to by posílilo starosvětský ráz vyprávění.Jako velký klad hodnotím vzájemné provázání některých povídek a také nádherné doprovodné fotografie Romana Petrů, které mi doslova vnukly chuť tato místa v brzké době navštívit.Pokud máte rádi povídky s příjemně strašidelnou, starosvětsky působící atmosférou, bude pro vás tato kniha to pravé ořechové. Není to dílo, které by vás vyděsilo k smrti nebo způsobilo neklidné spaní, ale je to velmi příjemná četba k plápolajícímu ohni, když se za okny snáší soumrak a tetelí se sněhové vločky.Šumavský Děs: Paměti prastaréAutor: Václav VotrubaVydáno: 2025Nakladatelství: Golden DogPočet stran: 244Jazyk vydání: českýAutor obálky: Jiří Arbe MiňovskýForma: klasická knihaVazba knihy: měkká / brožovanáISBN: 978-80-53027-87-8

12.03.2026 15:20 Na konci roku spousta z nás bilancuje. Mnozí sestavují žebříčky toho nejlepšího, co za daný rok přečetli. Dost mě překvapilo, když jsem si u některých takových žebříčků všiml povzdechnutí, která bych mohl shrnout následovně: „Za tento rok jsem přečetl/a x/y knih, ale nemile mě překvapilo, jak málo z nich u mě vyvolalo wow efekt." Moc nerozumím termínu wow efekt. Jako zjevení? Opravdu něco neočekávaného? Nebo jde o knihu, která vám převrátila život? Dovolím si oponovat, protože si myslím, že kromě knih o seberozvoji nic takového, jako kniha, která vám převrátí život, neexistuje. Zato tu máme beletrii a ta nám nabízí mnohem víc. Myslím, že většina knih je opravdu jen zábavné spotřební zboží. Což není nic špatného. Pokud hledáte kvalitně odvedenou práci v rámci daného žánru, máte z čeho vybírat. Skvělých autorů je opravdu hodně. Pokud od beletristického díla očekáváte přesah, často ho najdete na neočekávaných místech. Záleží pak na osobním vkusu a aktuálním rozpoložení čtenáře, co ho osloví. U některých knih se doslova posadím na zadek, protože je to zážitek — prožít v nich nějaký čas. Některé mohou obsahovat poselství, a to je samozřejmě fajn. Ale myslím si, že kdybych zítra umřel, aniž bych je přečetl, svět by se nezbořil.Ale bože můj, tohle je to, co by nám mělo stačit. Nebo ne? A jak to mají autoři? Píšou proto, aby jejich kniha způsobila wow efekt? Není to celé jako bod G nebo bájná Atlantida? Co si myslíte vy?  

12.03.2026 15:20  Zem zachvátila pandémia. Vírus rýchlo mutuje, aj tí, ktorí mali byť imúnni, zrazu zomierajú. Preživší sa musia pretĺkať vo svete plnom nájazdníkov, zlodejov, vrahov a stále prítomnej možnosti nákazy. Pohybovať sa bez zbrane a znalostí stopovania či prežitia v divočine nejde. V takomto svete je celkovo najlepšie sedieť v niektorej zo zabezpečených oblastí a nebehať mimo strážených lokalít. Lenže práve na takúto cestu sa vybral Svatopluk Dobiáš, prezývaný Boží mlýn s turbem.Nejako sa pretlčiemeV dobe, keď vypukla pandémia, mal Svatopluk, hlavná postava románu, okolo šesťdesiat rokov. Väčšina populácie nákazu neprežila. Prírode to veľmi prospelo. Preživší majú dostatok miesta na pestovanie plodín a zver, tá sa priam premnožila. Stačí ísť a uloviť si ju. Problémom sú neustále boje o nadvládu nad osídlenými oblasťami, kde sú ešte zvyšky potravín, benzínu či nafty a dostatok zbraní a nábojov. Ľudia sa vrátili k výmennému systému. Osady prežívajú v utajení. Za tie roky si dokázali zabezpečiť vlastnú ochranu aj potraviny. Lieky sa vyvažujú zlatom, a ak sa bylinkár a liečiteľ osvedčí, je z neho boháč.Cestuje sa málo. Je to nebezpečné, pretože časť ľudstva doslova zdivela, život nemá žiadnu cenu. V okolí ciest sa potulujú zlodeji aj vrahovia a vyžívajú sa v znásilňovaní, mučení a zabíjaní.Kam kráčíš, Svatopluku?Teraz Svatoplukovi ťahá na osemdesiatku, no je to veľmi čiperný chlapík. Býval skvelým vojakom, čo mu veľakrát zachránilo krk a prdel. Keďže je doba zlá, je nútený aj v tomto veku neustále trénovať, aby si udržal kondíciu. Nikdy neviete, kde na aké hovädo natrafíte. Má svoj vystužený kožák, zbrane, o ktoré sa s láskou stará, a pár priateľov. K jednému sa vybral so zásobou semien na sadenie. Cesta je to dlhá, no on sa dokáže stať neviditeľným. Teda... kedysi to vedel. Darmo si bude nahovárať, že má reflexy ako dvadsaťročný, keď sám vie, že to už dávno nie je pravda. Na cestách platia presné pravidlá. Do ničoho a nikoho sa nestarať, platiť mýto, a ak treba, vymeniť niečo nepotrebné za voľačo potrebné.Cestou však zachytí stopy prenasledovaných a prenasledovateľov. Nedá mu to a začne ich sledovať. Darmo mu vnútorný hlas hovorí, vyser sa na nich. Nech si ich chytia a stiahnu z kože, alebo tak podobne. Nie je to tvoj problém. Lenže... on je predsa Boží mlyn s turbom, nemôže to nechať len tak. Vrhne sa do záchrany neznámych ľudí a následky tohto činu na seba nenechajú dlho čakať. Pretože vždy bude platiť, že každý dobrý skutok musí byť po práve potrestaný...Stratili sa istotyEngelbert Prim napísal skvelý akčný postapo román. No samotný príbeh je trošku zložitejší. Je rozdelený na súčasnosť a retrospektívy. Tie čitateľom pomáhajú Svatopluka aj svet po kolapse lepšie pochopiť.V súčasnosti putuje za priateľom a popri tom sa snaží pomáhať. Ak je to nutné, zabíja. Vo svete, ktorý autor stvoril, sa ani nič iné nedá. Buď zabiješ, alebo zabijú oni teba. Svatopluk je bývalý vojak, prešiel výcvikom, takže má oproti civilistom istú výhodu.Svet je po pandémii vyľudnený. Autorove opisy sú skvelé, dokážete si predstaviť Prahu aj jej štvrte, ktoré sa stali zabarikádovanými centrami plnými ľudí. Priam pocítite nedostatok, v ktorom ľudia žijú. Práve žáner postapo dovolil autorovi písať tvrdo, bez zľutovania a mnohé scény opísať až drasticky reálne.Spoločnosť prešla ťažkou skúškou. Ukázalo sa, že vždy sa nájdu svine schopné vyťažiť zo všetkého prospech hlavne pre seba samých. Či už sú to peniaze, majetok alebo moc nad ostatnými. Ďalšou skupinou sú tí, ktorí sa vyžívajú v násilí. Majú potrebu mučiť, znásilňovať, ubližovať každým možným spôsobom. Avšak text je prešpikovaný množstvom ironických poznámok a humorných hlášok, ktorými ho Engelbert Prim odľahčuje a dodáva deju rýchlejší spád. Za rýchlym tempom však stojí aj množstvo akčných scén. Tie sú napísané dynamicky a realisticky. Trpí Svatopluk aj jeho protivníci či priatelia.Postava Svatopluka sa líši od ostatných, ktoré v podobnom žánre vystupujú. Nečakajte vysokého mladého muža s tehličkami na bruchu a potetovanými bicepsami v obtiahnutom tričku. Je to starý chlap, ktorý si už prežil svoje, trápia ho bolesti kĺbov, zhoršujúci zrak a trávenie už tiež nie je to, čo to bývalo. Ale udržuje sa vo forme, takže nám predvedie ešte niekoľko skvelých kúskov. V retrospektívach spoznávame Svatoplukov život počas pandémie. Zoznámime sa s jeho ženou, ktorá ho ako duch sprevádza aj po smrti. Dokáže si ho doberať, ale má aj množstvo skvelých rád, ktorými mu pomáha prežiť.Akčná fantastika na jednotkuBoží mlýn s turbem je skvelá oddychovka plná štipľavého humoru a hlášok, ktorá sa dobre číta. Svet po pandémii si navyše čitateľ vie dobre predstaviť, pretože sa všetko odohráva na domácej pôde. Ak ste milovníkmi tohto žánru, prípadne sa potrebujete odreagovať a prísť na iné myšlienky, neváhajte a dajte tejto knihe šancu.Boží mlýn s turbem: Muž na stezceAutor: Engelbert PrimŽáner: akčná fantasy, postapoVydavateľstvo: EpochaJazyk: českýRok vydania: 2025Počet strán:272Väzba: brožovanáISBN: 978-80-278-0259-3 

12.03.2026 15:20  Autorka, která v pouhých osmnácti letech vystřihla dnes již kultovního Frankensteina, obohacuje čtenáře i sto čtyřicet let po své smrti — Mathilda je toho důkazem. Napsaná v roce 1819 a vydaná až mnohem později, působí jako text, který byl v době svého vzniku předem odsouzen k nevydání. Jedná se o temnou a znepokojivou novelu o dívce usilující o lásku , o trýznivé samotě, o ztrátě a komplikovaném vztahu s otcem, která musí každého, kdo uvnitř hrudi nosí bijící srdce, zasáhnout opravdu hluboko.Mathilda by se dala shrnout v podstatě třemi slovy: studie citové deprivace. Sledujeme zde pohnutý příběh dítěte, které při svém zrození ztratí matku a také otce, jenž se odmítá na novorozenou dceru byť jen podívat. Radost ze zrození je tu zastřena těžkou clonou smutku a melancholie za ztráty milované ženy. Zármutek tu čiší z každého slova a samota obestírá první chvíle nevinného dítěte — nejmenovaného, zapomenutého, zcela zbytného.„Od chvíle matčina skonu až do okamžiku, kdy odešel, od něj neslyšela jediného slova: byl zcela ponořen do nejhlubší melancholie a nevšímal si nikoho; často se mu po celé hodiny z očí řinuly slzy nebo propadal ještě děsivější zachmuřenosti.“ Jako by toho nebylo málo, je mimořádně citlivá dívka svěřena v raném věku do péče přísné a nemluvné tety. Ta jí sice poskytuje zaopatření uspokojující hrdinčiny fyzické a intelektuální potřeby, jenže chlad a emoční odtažitost opatrovatelky dále zvětšují pocit samoty a jisté odtrženosti. Příroda se zde stává Mathildiným útočištěm a její láskou; nádherné a květnaté popisy tomu odpovídají. Jenže život je krutý a obírá dívku toužící po citu o další opory. Z každého slova doslova čiší zármutek dívky, která nikdy nepoznala vřelé objetí a příchylnou náruč. Měla jsem chuť v těch chvílích vstoupit do stránek knihy, pevně trpící Mathildu obejmout a poskytnout jí vše, co by děti měly dostávat automaticky.Vždy, když to vypadá, že hrdinčiny citové potřeby dojdou naplnění, že štěstí si k ní přeci jen najde cestu, osud se jí ironicky vysměje a naplije jí do obličeje. Zaznívají zde závažná obvinění; naráží se na tabu, o němž se nemluví ani dnes, natož v době vzniku tohoto textu. Mathilda, smýkána okolnostmi, se snaží uchopit svůj vlastní osud stůj co stůj. Sama chce rozhodovat o svém bytí a nebytí, a tím se dotýká dalšího citlivého tématu — postupného pádu do šílenství a myšlenek na sebevraždu.Nejedná se o lehké čtení, a to nejen kvůli nastíněným tématům, ale i kvůli aluzím na Dantovo Peklo a Bibli, jimiž Mary Shelley svůj text protkává. Nejde však o intelektuální chvástání ani nadřazenost; zmíněné odkazy do novely zapadají přesně a cíleně.Pro mě je Mathilda nádherné, smutné a dojemné čtení, které překonává dobu i společenské konvence. Četla jsem ji pomalu a užívala si každé slovo, každý obrat, všechny ty nádherné popisy pochmurné anglické krajiny. Doporučuji tuto novelu všem bibliofilům a nadšeným temnočtenářům, kteří ocení košaté líčení, gotickou atmosféru a autobiografické prvky. Je to malé, ale mocné dílo, které si zaslouží pozornost a opakované čtení. Je to kniha, která vás rozebere na kousky a po níž se zvednete a půjdete obejmout své děti.Vyzdvihnout musím také předmluvu Marie Michlové, osvětlující vznik zapomenutého textu, a její doslov, jež Mathildu zařazuje do kontextu doby a přidává k ní autobiografické prvky autorčina života, o nichž třeba český čtenář neměl ani tušení.Precizní překlad Richarda Podaného a chladně modrá, nádherně zpracovaná obálka s kresbou Věry Kopky jsou neklamným důkazem toho, že Roman Tilcer a jeho nakladatelství Medusa opravdu vědí, co dělají, a vydávají knihy, které sice nebudou trhat žebříčky prodejů, ale působí nezapomenutelně.A za to mu patří velký dík! MathildaAutorka: Mary ShelleyVydáno: 2025Nakladatelství: MedusaOriginální název: Mathilda, 1959Překlad: Richard PodanýPočet stran: 248Jazyk vydání: českýEdice: Podzem Ilustrace/foto: Věra KopkaAutoři obálky: Věra Kopka, Háta Kreisinger KomňackáForma: klasická knihaVazba knihy: pevná / vázanáISBN: 978-80-909687-0-7Náklad: 200 ks

12.03.2026 15:20  Kdysi dávno, když jsem ještě četl Písně ohně a ledu, mi kamarád poradil, že mám zkusit Malazskou knihu padlých. Podobně napínavé, ale mnohem lepší, říkal. Chvilku jsem nad tím uvažoval, vážně, ale nakonec jsem na desetidílnou ságu s průměrem 700 stran na knihu odvahu nenašel a nad Měsíčními zahradami se na dlouho uzavřela oblaka. To se změnilo až nyní, kdy OneHotBook našlo odvahu na její převedení do podoby mluvené. Úvodem zmíním, že dějem se až tak moc zaobírat nebudu, určitě si k tomu na internetu najdete textu dost, zaměřím se hlavně na své dojmy z poslechu.Byl jsem varován, že se budu ztrácet v neskutečném počtu postav, ale začátek tak nepůsobí. Nějaký masakr v malé vesnici, kterou vyšetřuje tříčlenná skupina. Střih do jiného místa o pár měsíců dál, kde se přidává pár dalších charakterů, které ne vždy mají dlouhý život. Pořád jsem se chytal, nic složitého. Protagonisté jsou plastičtí, propracovaní, se svébytným charakterem a pestrými motivacemi, takže jsou jeden od druhého dobře rozeznatelní. Není problém si najít oblíbence. Orientaci v hlavních protagonistech usnadňuje i mistrovství vypravěče, o němž se rozepíšu později v článku. Musím říct, že bohatost charakterů mě na knize bavila úplně nejvíce.Příběh je trochu složitější ke sledování. Základní premisa je jednoduchá: silná Malazská říše kopími svých vojáků rozšiřuje ovládané území a ještě neporobená města se jí v tomto snaží bránit. Problém je právě v množství postav a jejich cílech: každá dělá úplně něco jiného, někdo pouze reaguje na vývoj situace, někdo vykonává dílčí úkoly, aniž by znal celý plán a ten, co celkový plán zná, o něm nemluví a dělá klamné manévry. Jasné směřování děje se tak rozpadá do myriády drobných aktivit a celé se to dost rozmlžuje. Samostatnou kapitolou jsou pak zásahy polobohů či ascendentů na polobohy, jejichž akce mohou sledovat naplnění nějakého cíle třeba za stovku let. A v takovémto chaosu dá orientace zabrat. Osobně jsem se držel hlavní linky a komplexní analýzu jsem si nechal na příště.Tam, kde jsem se úplně ztratil, je koktejl všemožných ras, jejich historie a vlastně celý svět za hranicemi lidských obydlí. Všichni ti Jaghutové a Imasové, Barghasti či různě zabarvení Morantové mi splývali v jedno. Jsou to spojenci či nepřátelé? Mám si je pamatovat nebo raději vypustit? A ačkoli je Anomander Dlouhý vlas jedna z nejsympatičtějších postav, musel jsem jeho rasu Tiste Andii se všemi ostatními vypustit, zabalit do krabice „zbytek, který pochopím příště“ a dát do poličky pro druhý poslech.Kniha je doplněna čtyřstránkovým seznamem magických chodeb , postav, ascendentů, mapou, rejstříkem pojmů a dalšího vysvětlovacího materiálu. Kniha. V audio verzi něco takového zoufale chybí, a proto je vhodné si tyto informace opatřit na internetu. Jenže to má svá úskalí. Když si budete hledat hrdiny, najdete spoustu textu za sérii dohromady, musíte si proto hlídat spoilery. Mapy se mi podařilo najít jen v anglickém originále a u nich nastal problém s překladem některých místních názvů .Jak je vidět, titul není úplně pro poslech jednoduchý, ale dá se zvládnout. Některé věci posluchači uniknou, někde je potřeba přidat vlastní dohledávání na internetu pro lepší představu. Na druhou stranu se neodvážím tvrdit, že kdybych knihu četl fyzicky, byl bych na tom lépe.Ještě jsem slíbil říct něco o genialitě vypravěče. Jan Teplý dělá fantastickou práci. Příběh vypráví z pohledu více postav a popral se se svým úkolem opravdu bravůrně: mění modulaci hlasu, přízvuk, tempo řeči. Když slyšíte první větu nové kapitoly, tak hned poznáte, že mluví Kruppe či Pačes. A třeba z mluvy Pačese hned poznáte, že to bude vyšinutá záštiplná figurka. Interpret mluví srozumitelně a plynule, rychlost poslechu mi i s ohledem na množství informací vyhovovala na standardním nastavení. Pokud potřebujete spěchat, 1,1 byla taky úplně v pohodě. Ve výsledku se mi kniha poslouchala dobře, zatím drží jasnou top 1 pozici v žebříčku vypravěčů .Na konci knihy čeká docela netradiční doslov. Začíná větou „Steven Erikson je zmrd.“. Autor doslovu se vás snaží přesvědčit, že Měsíční zahrady už stačily. Že když teď skončíte, budete mít sice pocit nenaplněného potenciálu, ale dá vám to prostor naplnit svůj čas něčím milým. Třeba můžete založit kočičí útulek nebo tak něco. Pokud zůstanete, budete litovat, nadávat, skřípat zuby. Autora budete nenávidět. A milovat. Něco takového mě dost překvapilo a vlastně navnadilo v průzkumu pokračovat. Pokud bude OneHotBook v sérii pokračovat, rád budu u toho a řeknu vám, jak moc mě tato série změnila.Steven EriksonMěsíční zahradyInterpret: Jan Teplý ml.Překlad: Dana KrejčováRežie: Vít MalotaVydáno: audiokniha 2025 , OneHotBookDélka: 30 hodin 12 minut

12.03.2026 15:20  A. Ryan je známy autor trilerov, s ktorého knihami sa už stretol zrejme každý. Či už to boli tlačené verzie, alebo audioknihy. Tentokrát nám ponúka postapokalyptický príbeh, v ktorom samozrejme nechýbajú zombíci, ruiny a zopár hrdinov okolnosťami prinútených zachrániť svet.Kto vlastne som?Bol to výstrel, čo ma vytrhol zo sna? Spal som či bezvládne ležal v bezvedomí? Kde to som? Čo doprdele robím v člne a na mori? Prečo sa ten muž v uniforme zastrelil? A... Kto vlastne som?To sú záhady, na ktoré márne hľadajú odpovede dokopy šiesti ľudia, ktorí sa ocitli na lodi plávajúcej do neznáma. Siedmy si tieto otázky položil zrejme skôr než oni a buď odpoveď našiel a nezvládol ju, alebo ju nenašiel, a preto sa zastrelil.Nikto z pasažierov netuší, ako sa volá, z akého dôvodu sa na vojenskom plavidle ocitli a kam plávajú. Na rukách síce majú vytetované akési mená, no podvedome vedia, že nie sú ich pravé. Uvedomia si, že každý z nich má iné vžité zručnosti a vedomosti. Jeden je určite historik. Sype z rukáva dejepisné fakty, dátumy. Druhá je doktorka, nakoľko pozná anatómiu, nemá problém pitvať a vie ošetriť zranenia. Tretí je policajný vyšetrovateľ. Má nespochybniteľný talent klásť tie správne otázky a vydedukovať odpovede. Štvrtá je určite polárnička a horolezkyňa. Piaty je vojak, ktorý vie o zbraniach a zbraňových systémoch neuveriteľné detaily. Šiesta je fyzička. Ibaže evidentne je to psychopatka.Kam to ideme?Loď táto skupinka nemôže ovládať, nepoznajú cieľ cesty ani dôvod. V podpalubí však majú skvelý arzenál zbraní a na hlavách jazvy po operácii. Kto im vymazal pamäť a aký to malo zmysel? Záhady sa aspoň čiastočne započnú vysvetľovať v momente, keď sa z vysielačky začne ozývať ženský hlas...Šesť ľudí pláva do Londýna zachrániť svet pred neznámou nákazou. Sú obklopení hustou červenou hmlou a netušia, čo ich čaká. Ak budú chcieť uspieť, musia spolupracovať. Avšak ich najväčším nepriateľom nebudú nakazení ľudia, ale ich vlastné spomienky. Dá sa takáto misia prežiť?Postavy a ich hlasyInterpretom knihy je Michal Zelenka. Nemal to práve jednoduché, pretože bol nútený stvárniť hneď šesť úplne rozdielnych charakterov. Tentokrát mám ale k interpretovmu stvárneniu postáv výhrady, pretože ich úplne nezvládol hlasovo a špecifickým prejavom stelesniť tak, aby ste ich dokázali zakaždým rozlíšiť.Ostatné časti nahovoril skvele a z jeho prejavu cítime neistotu protagonistov či hmatateľné šialenstvo nakazených. Vďaka Zelenkovmu hlasovému prejavu pri opisoch na vás doľahne atmosféra beznádeje a v konečnom dôsledku aj uvedomenie si, že riešenie celej situácie si od aktérov vyžiada viac, než by možno boli ochotní vykonať.Hudobné predely sú krátke elektronické melódie, alebo zvuky podobné echu. Zapadajú do temnej atmosféry neistoty a efektívne ju v poslucháčoch ešte umocňujú. Dokážu navodiť pocit obavy, nepokoja a v častiach s bubnovým sólom zosilňujú vo vás hrôzu a napätie.Do posledného výbuchuNa začiatku príbehu stavil Ryan na pomalšie plynutie deja. Dostáva sa nám viac premýšľania, hľadania súvislostí a dôvodov, zisťovanie toho, kým postavy sú a čo je ich úlohou. Autorovi sa podarilo vytvoriť skvelú atmosféru, kedy priam cítime neistotu či strach aktérov z neznáma. Najmä však ich túžbu nájsť dôvod svojho pobytu na lodi a snahu zistiť, prečo si nedokážu na nič z minulosti spomenúť. Celá táto časť má istým spôsobom komorný až intímny charakter, nakoľko sa ocitáte sami s vnútornými myšlienkami postáv, s ich snahou všetky okolnosti nejakým spôsobom spracovať a logicky si vysvetliť. Tieto pocity a márnu snahu na niečo prísť dopĺňajú skvelé opisy lode, okolia či protagonistov. Počas čítania či počúvania si postupne uvedomíte, že nejde o nič nové. Samotná zápletka či reálie vám budú pripomínať iné postapo romány, filmy či seriály. Navzdory tomu budete počúvať, hltať minútu za minútou a čakať, ako autor nakoniec celú situáciu vysvetlí.Ryan napriek komornej atmosfére a faktu, že si aktéri spomínajú iba na útržky zo svojej minulosti, dokázal vytvoriť také rozdielne charaktery, že sa poslucháč nemusí obávať jednotvárnosti. Okrem toho, mnohí aktéri nemajú dlhú životnosť, takže dej naberá na dynamike, ktorá mu prospieva. Napätiu pomohli aj niektoré dramatické a akčné scény. Pri nich sa udalosti dejú rýchlo, nastávajú okamžité a nečakané zvraty.Vysvetlenie asi nikoho neprekvapí. Najmä, ak už máte niečo z tohto žánru načítané/napočúvané. Avšak koniec je trošku nedotiahnutý, rýchly a pre mnohých nebude celkom uspokojivý. Ak očakávate nejaké strhujúce vyvrcholenie, nedostanete ho v podobe vysvetlenia celej vzniknutej situácie, ale skôr v prevedení poslednej hrdinskej akcie. Záver je totiž úplným protikladom začiatku románu. Je akčný, plný výbuchov, streľby a uvedomenia si konečnej ceny, ktorú sa všetci, ktorí na lodi boli, podujali zaplatiť.Sedm na rudé řece je román, ktorý akoby bol písaný podľa akejsi postapo šablóny. Nájdete v ňom to, čo by do takéhoto románu malo patriť a čo ste už čítali či videli. Jednoznačne patrí medzi slabšie autorove knihy. Napriek tomu sa pri jeho počúvaní zabavíte, dobre si oddýchnete a odreagujete sa.Sedm na rudé řeceAutor: Anthony RyanNahovoril: Michal ZelenkaRéžia: Hynek PekárekPreklad: Pavel BakičKatalógové č.: AK694EAN: 8594169486949Formát: mp3Dĺžka nahrávky: 7 hodín 56 minútVydal: OneHotBook 2025

12.03.2026 15:20  Autorka historických detektivek mě naprosto uhranula svým příběhem Případ jabloňové panny, zařazeným do antologie Daleké království. Tento text stylizovala jako historickou detektivku, což je žánr, v němž se dlouhodobě pohybuje a ve kterém působí velmi jistě. Už od prvních řádků je patrné, že má detailně nastudované historické reálie a dokáže je přetavit do poutavého vyprávění, které čtenáře vtáhne do atmosféry středověké Prahy.Vyprávění je situováno na samý počátek 14. století. Rovnýma nohama se ocitáme v prostém a chudičkém klášteře magdalenitek, kde se stáváme svědky vraždy jedné z řádových sester. Spisovatelka dokáže prostředí kláštera vykreslit tak živě, že čtenář cítí chlad kamenných zdí, slyší šepot modliteb a vnímá tíhu každodenního života řeholnic. Do tohoto prostředí pak vstupuje zločin, který naruší zdánlivý řád a otevře dveře k napínavému vyšetřování.Vyšetřování se ujímá velectěný notář Petr, který působí důvěryhodně a zároveň lidsky. Není to žádný neomylný hrdina, ale starý muž, který se snaží dobrat pravdy, i když mu okolnosti házejí klacky pod nohy. Pomáhají mu dva poněkud netradiční pomocníci, jejichž přítomnost příběh příjemně oživuje a přináší do děje nečekané momenty. Autorka se zde nebojí zapojit ani romantickou linku, která však nepůsobí prvoplánově ani rušivě.Celá situace kolem vyšetřování i hlavních postav se postupně komplikuje a rozvětvuje, dostáváme se do mnoha bočních uliček a jednotlivé motivy se navzájem propojují. Čtenář musí být neustále ve střehu, protože každá drobná zmínka může mít později význam. Líbilo se mi dění v klášteře, motiv zakázané lásky dvou notářových pomocníků i to, jak autorka dokázala propojit osobní rovinu postav se širším společenským kontextem. Na druhou stranu musím přiznat, že ohromná skrumáž historických i fiktivních postav a jejich vzájemně provázaných vztahů na mě místy působila poněkud zmateně.Také množství odboček už tak lehce zdlouhavý děj zpomalovalo. Spisovatelka má tendenci rozepisovat se o historických podrobnostech, které sice dokreslují celkovou atmosféru, ale bohužel odvádějí pozornost od hlavní linie příběhu. Vše zde souvisí se vším a bylo tedy nutné dávat pozor na detaily, což pro mě bylo občas dost obtížné. Pro čtenáře, kteří mají rádi složitější strukturu vyprávění a nechávají se vést spletitými cestami, to může být velké plus. Pro ty, kteří preferují přímočařejší vyprávění, může být text kvůli mnoha odbočkám místy náročnější.Závěrečné, téměř akčně pojaté finále mi chuť z četby mírně zlepšilo. Po pomalejším tempu prostřední části románu působí závěr jako odměna za trpělivost. Napětí graduje, jednotlivé linie se propojují a čtenář dostává odpovědi na otázky, které si kladl během čtení. Přesto si myslím, že někdy je méně více – příběh by mohl být ještě silnější, kdyby se některé odbočky zkrátily a děj se více soustředil na hlavní zápletku.Celkově je Smrt u bílých panen působivou ukázkou historické detektivky, která se nebojí kombinovat fakta s fikcí, psychologii postav s napětím a atmosféru středověké Prahy s univerzálními tématy lásky, viny a touhy po moci. Autorka tímto textem potvrzuje, že má vypravěčský talent a schopnost vtáhnout čtenáře do minulosti tak, že se mu zdá, jako by tam skutečně byl. Přes drobné výhrady k délce a množství postav jde o román, který stojí za přečtení a který ukazuje, že i historická detektivka může být čtivá, napínavá a emocionálně silná.Smrt u bílých panen: Případy mistra PetraAutorka: Emma RiedováVydáno: 2025Nakladatelství: Brána1. vydání originálu: 2025Počet stran: 376Jazyk vydání: českýForma: klasická knihaVazba knihy: pevná / vázanáISBN: 978-80-284-1008-7

12.03.2026 15:20  Zlé veci sa udejú vždy nečakane. Aj nákaza bola zrazu tu, pohltila celý svet a nikto netuší, skadiaľ sa vzala. Centrá infekcie boli rozlezené po celej Zemi, nebolo krajiny, ktorá by zostala bezpečná. Nebolo kam ujsť. Existuje pár miest, na ktorých sa ľudia ešte stále bránia. Epidémia však postupne preniká aj tam. Nastal koniec ľudstva, či je nejaký spôsob záchrany?Máme nádej?Zem je posiata množstvom ohnísk neznámej nákazy. Fialové parazitické výhonky sa tiahnu po zemi a miliardy drobných spór vo vzduchu šíri nákazu rýchlosťou, akou vanie vietor. Každý nakazený je už iba bábkou, ktorú s tajomným centrom infekcie, Zdrojom, spájajú fialové vlákna. Ich vôľu ovláda Zdroj. Prišli o ľudskosť a zostali z nich len deformované bytosti šíriace smrť.Tom žije v Prahe, na poslednom kúsku zeme, na ktorom sa vojsku darí vlákna a spóry udržať v dostatočnej vzdialenosti od obydlí. Armáda vládne tvrdo, nemilosrdne, no nikto sa nesťažuje. Aby sa Tom dostal z najchudobnejších pomerov, zaplietol sa s nebezpečnými ľuďmi. Teraz vedie vcelku pohodlný život pašeráka, má kde bývať aj plný žalúdok. Všetko sa skončí, keď sa k nemu dostane záhadný počítačový disk – datasféra. Ten potrebujú Yuri a Niska. Títo dvaja osamelo putujú svetom a majú jasný cieľ. Sú rozhodnutí, že peklo s fialovými vláknami navždy ukončia.Ty, on, ona a parazitTom videl veľa biedy aj zomierať svojho otca. Snaží sa žiť, kým to dajako ide, aspoň s plným bruchom a z každej situácie vytĺcť, čo sa dá. Niska prišla o rodinu pri masakri. Prežité hrôzy ju poznamenali, no zároveň v nej zakorenili túžbu odvrátiť apokalypsu. Yuri je bývalý vojak. Je riadne rýchly, silný a nebezpečný. Jeho súperom je Andrej, prezývaný Lovec. Kedysi boli priatelia a kolegovia. Dnes je medzi nimi iba nenávisť. Okrem týchto štyroch v príbehu stretneme ešte viacero vedľajších postáv, ktoré sa ním mihnú, prípadne v ňom chvíľku pobudnú a smerovanie deja ovplyvnia oveľa viac. Hlavnými piliermi sú však Niska a Yuri, ku ktorým sa pridá Tom, pretože ako jediný vie, kde je datasféra. Bez nej sa záchrana sveta nekoná.Trojica spoločne putuje krajinou a stretávajú známych aj cudzích ľudí, ktorým sa nejakým zázrakom podarilo v nachovej pustatine prežiť. Nech sa pohnú kamkoľvek, stále majú za pätami Lovca, ktorý je odhodlaný zabiť Yuriho, Nisku aj každého, kto by sa im nejakým spôsobom odvážil pomôcť. Že to myslí vážne, dokazuje množstvo mŕtvol, lemujúcich jeho cestu. Podarí sa im nájsť Zdroj, hlavné centrum parazitických výhonkov a zachrániť ľudstvo, alebo im v tom Lovec zabráni?Svet má fialovú farbuMichal Sirotka napísal skutočne pútavý román. Zaujme vás od prvej stránky. Postapokalyptický príbeh je zasadený do skvelých reálií, priamo do Čiech. Práve prostredie, ktoré nám je známe, je veľkým plusom tejto knihy. Je ale škoda, že autor z tohto kladného faktu nevyťažil viac. Príbeh sa totiž o známe miesta často sotva „obtrie“. Postavy v rýchlosti prekľučkujú pomedzi rozpadávajúce sa paneláky, krížom cez známe štvrte zarastené výhonkami či v závere cez vyľudnené Brno. A čitateľovi je ľúto, že sme sa na chvíľu nepristavili, nedostali sme viac opisov fialového sveta a jeho rozkladu. Práve preto, že ho tak dobre poznáme, by sme privítali možnosť potúlať sa po týchto miestach zmenených rozkladom.  Samotné rozprávanie je akčné, rýchle, bez hluchých miest. Dej je nabitý útekmi, bitkami, súbojmi, útokmi zmutovaných ľudí či zvierat. Budete cítiť, že nemáte čas sa zastaviť a vydýchnuť si. Spánok, oddych, city či plány do budúcnosti sa odkladajú na neurčito, na prvom mieste je budúcnosť ľudstva. Autorovi sa podarilo udržať po celý čas čitateľa v napätí. Atmosféra hustne, jeden zvrat strieda druhý. To, čo sa vlastne stalo a prečo, či existuje riešenie, sa dozvedáme postupne. Nedostávame priame odpovede. Udalosti si skladáme z rozhovorov, spomienok a drobností, ktoré povedia či urobia jednotlivé charaktery.Drsné skutočnostiDialógy sú ako svet po apokalypse. Surové, drsné, občas strohé. Autor nám predkladá príbeh taký, aký by bol, ak by k nejakej apokalypse došlo. Aj aktéri sú svojský, také deti tragickej doby. Stali sa z nich sebeckí hajzli, pre ktorých život stratil cenu. Denne sú nútení bojovať o holé prežitie v tých najhorších podmienkach. Trpia nedostatkom, chorobami, zomierajú. Stali sa prázdni, zmierení s tým, čo sa deje. Vedia, že ide o prežitie. Buď ty, alebo ja...Nakoľko sa celá kniha odohráva v pomerne krátkom časovom úseku, niet času na to, aby sa aktéri príliš vyvíjali, či posúvali. Navyše je dej rýchly, takže výraznejšia zmena nastane iba v prípade Lovca. Avšak je to taký nečakaný a veľký posun, až pôsobí neprirodzeno. Ostatné postavy prejdú menšími či väčšími zmenami plynule. Pretože aj ich ovplyvní to, čo prežívajú.Oplatí saMichal Sirotek napísal novelku Nachové pustiny už pred rokmi a vyšla v zborníku istej súťaže, v ktorej sa umiestnila. Teraz ju autor rozpísal a vyšiel mu z toho skvelý akčný román, ktorý vás vtiahne do deja. Pútavé reálie, zaujímavé charaktery či rýchly akčný príbeh robia z Nachových pustín knihu, ktorú by ste si rozhodne mali prečítať.Nachové pustinyAutor: Michal SirotekVydal: Martin Štefko – Golden DogRok vydania: 2025Väzba: brožovanáPočet strán: 224ISBN: 978-80-53027-51-9

12.03.2026 15:20  Víte, jak poznat knihu, která vážně stojí za přečtení? Lehce potrhaný hřbet, lepíky různých barev trčící ze všech směrů, ošoupaná a s oprýskanými rohy. Tak totiž dopadá kniha, která má přes pět set stran, ale vy i přes nabitý rozvrh ji stále všude taháte s sebou, protože každá volná chvíle na čtení se počítá. Právě jste se seznámili s mým vydáním Nekonečného kroku.Nekonečný krok je druhý díl ze série Koruna snů od českého autora Jana Kucina. První díl Když padaly hvězdy nás zavedl do Elisiánského království, seznámil s hlavními postavami a pomalu uvedl do děje a prvních zápletek. Oproti tomu druhý díl už se noří do větších hloubek.Kniha by se dala rozdělit na tři části. Jedna část se točí kolem osudu piráta Solomona, kterého jeho dobrodružný život zavedl až na hranu světů a do nitra bojů starodávných sil. Na své cestě potkává různé domorodce, objevuje nové kraje a zjišťuje, že království bez magie není tak úplně čaroprosté.Druhá část sleduje hlavní linii se Solomonovou dcerou Lilian. Ta je ve skupině s mladým synem zámožné obchodní rodiny Erikem a sourozenci z rodu Lovců dbajících o rovnováhu sil na zemi, Devou a Kerinem. Po těžkých událostech z prvního dílu se postupně vrací zpět do bezpečí Erikova rodového sídla v Mořské bráně. Deva i Kerin jsou poznamenáni silami, o kterých ani jeden nemá pořádně zdání. Mezi Erikem a Devou se navíc rozvíjí romantická linka. Protikladem je Lilian a Kerin, kteří děj naopak zase uzemňují realitou všedního dne. Lilian skrze přidrzlé a humorné poznámky a Kerin vnitřním bojem, ten zatím vidíme jen na povrchu.Třetí část knihy se zabývá paralelním děním v království. Co se děje vlivem událostí spuštěných našimi hrdiny. Jak se ambice vládců jednotlivých správních celků proplétají. Ukazuje nám zákulisí válek. Rozhodnutí velmožů, ke kterým dospěli na základě konkrétních historických pozadí i vlivem dění, které spustili naši přátelé na Vrbenské vrchovině. Tato část je poněkud náročná a chaotická. Ocenila bych jmenný rejstřík či rodokmeny pro lepší orientaci. Jmen a království je opravdu hodně a ačkoli se autor snaží každé království spojit s nějakým konkrétním znakem, v tom množství je to matoucí a těžko zapamatovatelné. Pak to končí externími výpisky a čtenář má dojem, že studuje odbornou literaturu, a ne jen fantasy román. Do toho jsou vloženy vždy jen na pár listů výpisky ze starých archivů Elisianského království a už se dostáváme do takových dějových hloubek, že se obtížně drží kontinuita.Občas se stává, že první díl knihy je top a druhý spadne do hlubin zapomnění. V případě Koruny snů je to jiné. První díl byl seznámení. Svede vás ke čtení, nabídne vám sympatické rozmanité postavy, tajemnou zápletku a vy chcete víc. Druhý je oproti tomu ponoření do hlubin světa. Zdá se být opravdu důkladnou přípravou čtenáře na třetí Blázni a lháři, který vyšel v letošním roce. Těžko tedy tuto konkrétní knihu hodnotit samostatně bez celkového kontextu.Obecně autor nepopře Tolkienovské sklony vytvářet vlastní svět do detailu, hrát si s názvy míst a zároveň češtinou jako takovou. Jistá je i promyšlenost kontextu a talent popisovat konkrétní jednotlivosti a scény. Otázka je, zda to vše dokáže ve třetím díle uzavřít do jednolitého celku a divákovi nechat jen omráčený výdech: „Wow!“. Nechejme se překvapit!Série Koruna snů díl 2Nekonečný krokJan KucinNakladatelství: HostRok vydání: 2023Počet stran: 595Vazba: pevnáCena: 424 Kč 

12.03.2026 15:20 Loňský hororový podzim by se měl jmenovat: Hororový podzim Madly Pospíšilové Karasové. Vytasila se na nás totiž nejen se sbírkou Bolestíny, ale i drsnou novelou Líska napsanou starou češtinou.Rozhovor vedly Tereza Kadečková a Lucie Lukačovičová. LL: Kde se vzal nápad na antologii Bolestíny - a co bys o ní čtenářům řekla?To si pamatuju úplně přesně. Ten nápad mi v hlavě vybujel v září v roce 2023, když jsem si v komentářích na facebookové stránce Knižních závisláků pod příspěvkem na sci-fi knihu jedné české autorky přečetla množící se komentáře mužských diskutujících o tom, jak ženské neumí psát sci-fi, horor a vlastně ani fantasy. Několikrát tam bylo zmíněno, že by se autorky měly držet „svých“ žánrů, jako je červená knihovna nebo humoristika. Protože všechno ostatní umí lépe napsat muži. V hororu prý maximálně zvládneme nějakou tu duchařinu.Neskonale mě to nadzvedlo ze židle, protože do vlákna příspěvku začali přispívat i někteří spisovatelé. A protože jsem v té chvíli už měla dost načteno od svých budoucích kolegyň v nakladatelství Golden Dog, před očima mi krom nasraných hvězdiček vyskočila i věta: „Já jim to natřu!“ V ten stejný den jsem vymyslela vše kolem Bolestín. Věděla jsem, jaké autorky budu chtít oslovit, na jakou ilustrátorku se obrátím a jaký koncept celé antologii vtisknu. Prostě to hned naskočilo.A co bych o Bolestínách čtenářům řekla? Kupte si je a udělejte si na ně názor sami, protože tyhle příběhy za to vážně stojí!TK: Jaká je koncepce Bolestín? Co má kniha čtenáři předat?Koncepčně je antologie rozdělena na tři odlišné oddíly, v nichž se každá ze čtyř oslovených autorek vypořádává s různorodě pojatými povídkami plnými bolesti, stínů a vyznání. Každý z oddílů je pak tematicky oddělen kresbami umělkyně KiRi Karmy a básněmi Jany Dvořáčkové. Po finální, třinácté povídce pak následují netradiční medailonky nás autorek, které o nás napsaly recenzentky a bookstagramerky. Je to takový netradiční bonus navíc a já jsem z něj naprosto nadšená.A co mají Bolestíny čtenářům předat? Především neskutečně silná vyprávění, svébytně pojatá, protože každá z autorek má svůj osobitý styl. A mnohdy jsou ty příběhy hodně netradiční a zatraceně překvapivé.TK: Jak jsi vybírala autorky pro antologii Bolestíny?Čistě podle intuice. Jakmile mi to v hlavě sepnulo, věděla jsem, koho tam chci. Od každé z autorek jsem už měla načteno a jak u tebe, Terko, tak u Veroniky Fiedlerové, Ludmily Svozilové a Karin Novotné se mi strašně líbilo, co píšete a jak píšete. Každá jste jiná, a přitom to dohromady funguje naprosto skvěle. TK: Jaké povídky najdeme v Bolestínách?Různorodé. Autorky měly naprosto volnou ruku, jen se náměty jejich povídek měly dotýkat výše zmíněných témat bolesti, stínů a vyznání. Všechny texty jsou vlastně hororové, ale některé z nich stojí na pomezí mezi temnou fantasy, sci-fi či thrillerem. Máme tu mysteriózní příběhy, paranormální události, zážitek blízký klinické smrti, jedno velmi znepokojivé přání, hluboký psychologický vhled do jedné traumatizované rodiny a mnoho dalších. Nechtěla jsem prvoplánovou antologii plnou krve a bubáků a domnívám se, že mi můj záměr vyšel, protože autorky se vytasily s opravdu silnými příběhy, tryskajícími přímo z hlubin jejich vlastních strachů.TK: Je to tvoje první editorská zkušenost? Jak vše probíhalo?Na to, že šlo o mé poprvé, tak jsem naprosto nadšená, jak vše probíhalo hladce. I když teda nevím, jestli by se mnou souhlasily i autorky, hi.hi Byla jsem na ně drsná a v podstatě za půl roku jsem po nich chtěla tři povídky. Byly úžasné, většina z nich je už měla napsané. Taková Verča Fiedlerová je v tomhle směru doslova mistr a myslím, že záhy dosáhne naprostého vrcholu v tom, že bude editorům zasílat ty správné povídky ještě předtím, než se vůbec rozhodnou nějakou antologii sestavit. Od některých autorek jsem mnohdy dostala na výběr z vícero textů. No a zbylé povídky pak zvládly napasovat jednotlivým tématům doslova na tělo.Editorsky nebyly nutné takřka žádné zásahy, jen sem tam pár drobných kosmetických úprav. Povídky jsem pak poslala ilustrátorce Zuzaně Droppové aka KiRi Karmě a také Kristýně Sněgoňové, která pak vysekla naprosto perfektní předmluvu.A co mě překvapilo úplně nejvíc? Perfektní bonusové texty ve formě netradičních medailonků, které o nás napsaly naše vlastní čtenářky a recenzentky. Přečíst si tak od nich můžete další povídkové texty nebo si třeba udělat zábavný kvíz.LL: Podobají se Bolestíny něčím tvojí sbírce povídek Němý křik? Ať už tématy nebo postupem práce?No vidíš, nad tím jsem nepřemýšlela, ale je pravda, že některá z témat, užitých v Němém křiku, se objevují i v Bolestínách. Ne cíleně, spíš jen v náznacích. Je to dáno tím, že stejně jako některé z autorek Bolestín, i já mám mateřské zkušenosti, které různým způsobem zpracovávám. A také se tematicky ráda věnuji lidským traumatům, rozpadu osobnosti a takovým těm klasickým mateřským strachům.A co se týče postupu práce, tak já strašně ráda experimentuji a zkouším nové věci. A to jde vidět jak v Němém křiku, tak v mé povídce Starý dům, kterou uzavírám Bolestíny. V téhle konkrétní povídce nejen čerpám ze skutečných zážitků, které jsem v tomhle reálně existujícím domě zažila jak já, tak mí synové a jejich kamarádi, ale také ve zvoleném vypravěčském postupu, kdy střídám různé úhly vyprávění. Střídání vypravěčských perspektiv lze tedy nalézt nejen v mé sbírce povídek Němý křik, ale i v jednotlivých povídkách Bolestín. Ale není to předem vykalkulovaný záměr.LL: Teď se povídáme na Lísku. Kdybys ji měla srovnat s novelou V pekle jsme všichni Hébert, našla by se nějaká společná témata?Nějakou lehčí otázku nemáš, Lucko? Když o tom tak přemýšlím, tak těch styčných bodů příliš nebude. Každá z těchle útlých knížek je totiž úplně jiná, ale společné mají to, že jsou hodně drastické a vycházejí ze skutečných událostí. Novela V pekle jsme všichni Hébert teda úplně, ten příběh je zcela autentický, protože jsem v něm zpracovala reálné zkušenosti lidí, kteří si prošli peklem křesťanských sirotčinců v kanadské provincii Québec, v níž v letech 1936 – 1959 vládl tvrdou rukou premiér Maurice Duplessis.No a Líska je "anebo není?" skutečný dokument, který jsem našla na dovolené v jedné krásné roubence v Orlických horách. V té chatě mimochodem fakt strašilo a to, co jsem popsala v prologu Lísky, se vážně stalo. Doteď nevím, kdo tam bydlel a co se tam událo, a chtěla bych tomu přijít na kloub. Od těch osudných prázdnin totiž věřím, že místa, v blízkosti kterých se stane něco hrozného, si v sobě nesou otisk těchto událostí a tahle stopa se může někdy opravdu výrazně projevit a vepsat do jejich podstaty. TK: Líska je druhá limitka u nakladatelství Golden Dog. Čím je tak specifická, že si vysloužila tuhle pozici?Asi tím, že se z ní Martinu Štefkovi, nakladateli Golden Dogu, udělalo šoufl. Když mi napsal, že se málem pozvracel, zatancovala jsem si oslavný taneček, protože tuhle reakci jsem u ostříleného vydavatele a spisovatele jako vystřiženého z chandlerovské drsné školy vůbec nečekala. Věděla jsem, že je Líska zvláštní, jak jazykem, tak brutalitou, ale že až takhle…Neuvěřitelně mě to potěšilo. A Martinovi musím poděkovat za to, jak neskutečnou péči Lísce poskytnul. Když mi řekl, že ji vydá jako první goldendogovku s ořízkou, a dokonce se speciální otevřenou vazbou, vůbec jsem netušila, jak to bude vypadat. A výsledek je skvostný. Opravdu evokuje starý spisek nalezený někde na půdě. Já ji vnímám trošku racionálněji, ale asi je vážně hodně specifická. Jak zpracováním, tak příběhem, který vypráví.LL: Co tě přimělo Lísku napsat?Teď, když už vychází první nadšené ohlasy a čtenáři zjistili, jak to s Lískou doopravdy je, už asi můžu kápnout božskou. Lísku jsem napsala poté, co jsem přečetla povídkovou sbírku Zánik městečka Olšiny od Jaroslava Havlíčka. Naprosto mě uchvátil styl psaní, ta krásná čeština a hororové náměty. No a protože zároveň zbožňuju i Erbena a Šlejhara, chtěla jsem si napsat baladu. Pořádně drsnou a krvavou. A můj experiment se nejspíš povedl.LL: Utekl při jejím čtení už někdo s křikem?Kupodivu ne. Taky se divím! Martin prý na jakési besedě říkal, že se Líska líbí jen divným lidem. A já zjišťuju, že těch divných lidí je fakt hodně, a to je super! Lísku dokonce zvládla přečíst moje letitá tchyně, jinak strašně něžná a milá bytost, která zbožňuje zvířata a kytičky. Nelíbila se ji, což je dobře, ale zvládla jí přečíst až do konce.LL: Otázka, kterou asi slýcháš často: proč tě láká psát takové brutality?Výtečná otázka, kterou nejspíš adekvátně zodpoví můj budoucí psycholog nebo psychiatr. Až mě k němu puberta vlastních dětí či svěřených studentů dožene, tak tuto otázku snad konečně zodpovím.Ale jak už jsem říkala na besedě v uničovské knihovně: mám pocit, že si mě ty příběhy, které chtějí být převyprávěny, nachází úplně samy. Hébert vznikl po přečtení článku o kanadských křesťanských sirotčincích. Ponořila jsem se na dva měsíce do podrobných rešerší a pak jsem ho za dva dny napsala. No a nápad na Lísku mi vnuknul výše zmíněný Havlíček a dvě časově dost vzdálené dovolené v Orlických horách.LL: Máš teď něco rozepsaného? Jsem zvědavá.Jasně že mám. Vždycky píšu souběžně dvě knížky Momentálně dopisuju první díl temné fantasy trilogie se slovanskou mytologií a samotnou mě překvapilo, jak mi to pod rukama nakynulo. A druhý text bude zřejmě novela , pěkně divná a bizarní. Její děj mě napadl na loňském HorrorConu po přednášce, kterou tam měl Honza Vojtíšek o svém pornorománu Bezejmenná touha. Víc prozrazovat raději nebudu, ale práce na obou rukopisech mě neskutečně baví a děsně mě irituje, že každý den má jen čtyřiadvacet hodin. Chci víc!LL: Hororové knihy nebo filmy?Rozhodně knihy. Protože já jsem strašný zbabělec a hrozně snadno se vyděsím. Úplně nejvíc nesnáším lekačky a jumpscary a mám pocit, že se bez nich momentálně téměř žádný současný hororový film neobejde. Čest výjimkám, samozřejmě. Takže když už chci na něco hororového koukat, vybírám pečlivě , a navíc musím z domova odstranit manžela , protože ten prostě horory nesnáší a odmítá na ně koukat. Ale jinak je s ním legrace, je chytrý a šikovný, takže si ho asi nechám.Horory v knížkách jsou pro mě sázka na jistotu. A bože, skvělých žánrových knih teď vychází tolik, a já tak mám spoustu svých oblíbených autorů a autorek, od kterých si prostě koupím cokoliv, a vím, že mě nezklamou. Navíc, poslední dobou tento dříve naprosto okrajový žánr už konečně začíná získávat víc čtenářů a pozornosti. A to je moc dobře.TK: Chceš něco dodat?Děkuji editorkám Dalekého království za spoustu zvídavých otázek. Jste skvělé, stejně jako vaše antologie. A čtenářům Sardenu chci vzkázat, aby se nebáli hororu, protože není jen o krvi a vyvržených vnitřnostech, ale může vám pomoct vypořádat se s vlastními strachy či zpracovat vaše nejniternější traumata.A když si náhodou koupíte Němý křik, novelu V pekle jsme všichni Hébert nebo Lísku a Bolestíny, budu vám vděčná. Neskonale.Jo a ještě něco. Ananas na pizzu nepatří!

12.03.2026 15:20  Walter, Felix a Klaudie si po divokom stretnutí na výstave grimoárov v Tancujúcom dome nepadli do náručia, ale každý si šiel svojou vlastnou cestou. Walter šéfuje vo VVK, Klaudia má svoje vlastné tajné úlohy a Felix sa ocitol na voľnej nohe. Jeho klientkou sa stane prekrásna asistentka istého profesora, ktorý záhadne zmizol. Nuž, to zmiznutie nebude jediná záhada. Ak ich má Felix všetky vyriešiť, bude musieť požiadať o pomoc...Rozkaz, šéfeNový prípad sa ukázal byť, aj s použitím Felixových magických schopností, veľmi komplikovaný. Keďže sa nejakým zázrakom stalo, že z magických sračiek, do ktorých sa s klientkou Samantou dostal, ho vytiahol Walter, stal sa práve nekromant tým, koho Felix požiadal o pomoc. Walter sa toho chopil s vervou a korunoval sa za veľkého šéfa. Konečne sa mu splnil sen...Felix však stále predstavuje riziko. Ako vždy je nevyspytateľný. Keď z neho nakoniec vyjde celá pravda aj o tom, že robí magické pokusy a snaží sa o oživenie Vincenca, je už neskoro. Vincenc sa totiž objaví osobne, v tele malého dievčaťa. Je pripravený kedykoľvek vypiť všetko, čo obsahuje nejaké promile alkoholu, a na počkanie kohokoľvek zmlátiť. Aby nebolo všetko až také jednoduché, Felix sa prizná aj k tomu, že koketovaním s mágiou oživil aj niekoho, kto si vzal do hlavy, že Felixa musí zabiť. Inak na onom svete nenájde jeho zločinom presiaknutá čierna dušička pokoj.Len Klaudia si ide to svoje. Odmieta sa pripojiť k bývalej partii a venuje sa svojim novým povinnostiam, o ktorých nikto z nich nič netuší. V obnovenom tíme nesmie chýbať ženský element, preto je tu Felixova krásna klientka a Walter po menšej nehode v múzeu dotiahne do tímu kurátorku Julii.Poklad - nepokladHľadanie zmiznutého profesora sa zvrhne na boj o holý život. Istá osoba však má plány a pokúša sa získať záhadný poklad, ktorý profesor našiel. Keď to ostatným konečne dopne, zapne, vyjasní sa, docvakne, majú čo robiť, aby šialené snahy ešte šialenejšej osoby, prežili. Ale vďaka sile rozumu, šarmu, nekromancii, mágii a samozrejme štipľavému humoru, irónii a kope šťastia sa im to hádam aj podarí. Teda, najskôr budú musieť niektorí prežiť cestu ženským telom, neuveriteľné zmenšenie a ešte pár drobných, takmer bezvýznamných život a svet ohrozujúcich nepríjemností...Mágia okolo násDej Pokladu gnómů je tak, ako sme u kníh zo série Kladivo na čaroděje zvyknutí, rýchly, divoký a nabitý humornými hláškami a okamihmi. Nechýbajú nečakané aj očakávané zvraty, úlety, ironické poznámky, mágia a zvláštne bytosti. Vrátili sa nám všetky postavy z predošlej série. Vincenc je síce mŕtvy, no v záhrobnom svete sa mu práve dvakrát nepáči, takže hľadá spôsob, pomocou ktorého sa dostane zase medzi živých. Aj sa mu to podarí, no v tele malej školáčky. Nuž a z jeho momentálnej podoby dievčatka a správania a myslenia staršieho chlapíka vychádza mnoho skvelých humorných situácií. Naša trojica je priam ukážkovo nezladená a často bláznivo nefunkčná. Škrípe, aj zubami, medzi nimi všetko, čo len môže. Azda vďaka tomu sa jej akýmsi zvláštnym riadením osudu, sveta či mágie darí riešené prípady dotiahnuť až do zdarného konca.Postava Klaudie tu síce je, no jej línia si ide vlastnou cestou. V čitateľoch zanecháva zvedavosť, pretože stále nie je jasné, pre koho Klaudie momentálne skutočne pracuje.V príbehu sa krátko mihne, čo slúži skôr iba ako pripomienka, aby sme na ňu nezabudli. Je zrejmé, že sa k chlapcom pripojí v niektorom ďalšom pokračovaní.Rozbehlo sa to pekne...Druhá séria Kladiva na čaroděje nám nabrala šialenú rýchlosť. Poklad gnómů je plný klišé od výmyslu sveta, hrdinov bez pudu sebazáchovy, zato so silnými sebadeštrukčnými sklonmi, nevyspytateľnej mágie, bytostí či démonov. Tentokrát sa prejdeme útrobami krásnej slečny, pokúsi sa nás šokovať dieťa s nábehom na alkoholizmus a túžbou zmlátiť každého v okolí. Walter sa konečne stane veľkým šéfom a do sféry sci-fi tak trošku zabŕdneme tajomnými hračičkami, ktoré vymysleli a skonštruovali gnómovia.Poklad gnómů otvára svojím priamym rozprávaním Felix, ktorý sa ocitol v pekných sračkách. Vzápätí sa autor v retrospektíve vracia k okolnostiam, ktoré Felixa do nezávideniahodnej situácie dostali. Niekde v druhej tretine knihy udalosti plynulo nadviažu na úvodné Felixovo rozprávanie, no čitateľ už bude vedieť, akým smerom sa udalosti, ktoré sa čoskoro odohrajú, poberú.Samotný dej je občas predvídateľný a niekedy sa zasmejete na tom, že to, čo sa udialo, by vám vôbec nenapadlo. Skrátka, nech žije nepredvídateľnosť! Tá je na tejto sérii taká pútavá. Jediné, čo viete určite, je to, že zažijete parádnu jazdu plnú bláznovstiev a ironických poznámok. Ak máte radi uletené príbehy, postavy, ktorým by sa dalo ľahko diagnostikovať viacero psychických porúch a úchylok, za ktorými takmer vždy zostáva hotová spúšť, a nebojíte sa irónie a tých najväčších šialeností, Poklad gnómů si musíte prečítať.Poklad gnómůAutor: Ondřej NečasSéria: Kladivo na čarodějeVydavateľstvo: EpochaRok vydania: 2025Väzba: brožovanáPočet strán: 278ISBN: 978-80-278-0227-2

12.03.2026 15:20  Všechno jednou končí. A tak končí i mé putování osmidílnou gamebookovou sérií o Gabrieli Knoxovi od českého autora Jiřího Mikulíka. Byla to parádní jízda trvající celé dva roky. Určitě se k ní vrátím, ale to prvotní ohromení už nezažiju. Ale vy, vy byste mohli, pokud sérii zatím neznáte. Jestli patříte do této kategorie, dávám vám sem přehled všech informací, kde je na Sardenu najít, a přidám i pár důvodů, proč byste měli sérii dát šanci.Gabriel Knox je hrdina fantasy gamebooku, hraničář z Vilaronu, člověk obdařený magickou mocí. Takoví nejsou nikde vítáni, nejeden žoldnéř je ochoten takového podivína ulovit, a získat tak nemalé bohatství. Když Gabriel objeví své nadání, rozhodne se opustit své blízké, aby je nevystavoval nebezpečí, a vydává se za Zázračnou kněžkou, která by mu mohla pomoci najít smysl v jeho nově vykořeněném životě.Takhle nějak začíná příběh první knihy, která vyšla v roce 2016 a položila základ fantasy gamebookové série, jejíž poslední díl se zrodil loni. Všechny knihy na sebe přímo navazují a dávají tak v součtu jeden obrovský příběh na 3500 herních sekcí. To je pravděpodobně nejdelší propojený příběh v historii gamebooků. I slavná série Lone Wolf má nejdelší ucelenou příběhovou linku dlouhou „jen“ pět knih . Příběh samotný je zajímavý. Nejedná se o typický boj dobra a zla, každý má své motivace, postavy nejsou černobílé, dokonce ani hlavní protagonista nemusí být Mirek Dušín. Hráč může udělat pár temných rozhodnutí, od půlky se do temných tónů začne ladit i samotný svět.Unikátem série je tvorba postavy. Ne, že by se v ostatních titulech nevyskytovala, ale zde opravdu dává smysl. Hráč si vybere jedno ze tří povolání , pro něj si zvolí vhodné dovednosti a tím si určí herní styl. Například zloděj se logicky bude držet v blízkosti měst, kde se krásně obohatí z cizího. Samozřejmě může místo toho vyrazit na putování opuštěnou zalesněnou pahorkatinou. Pak se ovšem nemůže na nikoho zlobit, když bloudící a bez jídla zmrzne někde v medvědí noře.Velice podstatnou vlastností série jsou důležitá herní rozhodnutí. V každé knize nastane několik momentů, kdy může postava vykonat něco zásadního, co má dopad na vývoj příběhu. Někdy se dopady projeví hned v příští knize, někdy se projeví až za pár knih a někdy to změní celé vyznění série. Nejlepší je, že čtenář dopředu neví, k čemu to může vést, a proto se těší na objevování neznámého.Možnost hrát za tři povolání, zkombinovaná s plejádou dostupných herních rozhodnutí, vede k logickému důsledku: putování bývají kratší, k cíli vede spousta cest a nelze je při prvním hraní projít všechny. Dokonce ani během tří pokusů ne. Knihy nadmíru podporují opětovné hraní a prozkoumávání skrytých zákoutí.To by byly nejdůležitější výhody série, pojďme na slibovaný přehled:Zázračná kněžka - úvodní kniha série. Frankieho recenze , moje recenze   Jeskyně Tisíce přání - druhá kniha, ideální hrát hned po prvním dílu, dokud si to vše čtenář pamatuje. Na základě toho si udělat názor, jestli pokračovat. Frankieho recenze , moje recenze   Dračí hrobka - Frankieho recenze , moje   Věž havranů - moje recenze Čaroděj ze severu - recenze Spasitel padlých bohů - recenze  Pevnost démonů - recenze   Drakobije - recenze Bonus: Rozhovor s Jiřím Mikulíkem Bonus: Jak si vybrat postavu v sérii Gabriela Knoxe Pozn: Z knih jsem nadšený a pěju na ně tolik chvály, že považuji za dobré uvést, že toto není placená inzerce. Opravdu považuji sérii za světový unikát a rád ji podpořím, když navíc vznikla v naší malé zemi.