RECENZE: Mary Shelley, Mathilda

Sarden 12.03.2026 15:20  Autorka, která v pouhých osmnácti letech vystřihla dnes již kultovního Frankensteina, obohacuje čtenáře i sto čtyřicet let po své smrti — Mathilda je toho důkazem. Napsaná v roce 1819 a vydaná až mnohem později, působí jako text, který byl v době svého vzniku předem odsouzen k nevydání. Jedná se o temnou a znepokojivou novelu o dívce usilující o lásku , o trýznivé samotě, o ztrátě a komplikovaném vztahu s otcem, která musí každého, kdo uvnitř hrudi nosí bijící srdce, zasáhnout opravdu hluboko.Mathilda by se dala shrnout v podstatě třemi slovy: studie citové deprivace. Sledujeme zde pohnutý příběh dítěte, které při svém zrození ztratí matku a také otce, jenž se odmítá na novorozenou dceru byť jen podívat. Radost ze zrození je tu zastřena těžkou clonou smutku a melancholie za ztráty milované ženy. Zármutek tu čiší z každého slova a samota obestírá první chvíle nevinného dítěte — nejmenovaného, zapomenutého, zcela zbytného.„Od chvíle matčina skonu až do okamžiku, kdy odešel, od něj neslyšela jediného slova: byl zcela ponořen do nejhlubší melancholie a nevšímal si nikoho; často se mu po celé hodiny z očí řinuly slzy nebo propadal ještě děsivější zachmuřenosti.“ Jako by toho nebylo málo, je mimořádně citlivá dívka svěřena v raném věku do péče přísné a nemluvné tety. Ta jí sice poskytuje zaopatření uspokojující hrdinčiny fyzické a intelektuální potřeby, jenže chlad a emoční odtažitost opatrovatelky dále zvětšují pocit samoty a jisté odtrženosti. Příroda se zde stává Mathildiným útočištěm a její láskou; nádherné a květnaté popisy tomu odpovídají. Jenže život je krutý a obírá dívku toužící po citu o další opory. Z každého slova doslova čiší zármutek dívky, která nikdy nepoznala vřelé objetí a příchylnou náruč. Měla jsem chuť v těch chvílích vstoupit do stránek knihy, pevně trpící Mathildu obejmout a poskytnout jí vše, co by děti měly dostávat automaticky.Vždy, když to vypadá, že hrdinčiny citové potřeby dojdou naplnění, že štěstí si k ní přeci jen najde cestu, osud se jí ironicky vysměje a naplije jí do obličeje. Zaznívají zde závažná obvinění; naráží se na tabu, o němž se nemluví ani dnes, natož v době vzniku tohoto textu. Mathilda, smýkána okolnostmi, se snaží uchopit svůj vlastní osud stůj co stůj. Sama chce rozhodovat o svém bytí a nebytí, a tím se dotýká dalšího citlivého tématu — postupného pádu do šílenství a myšlenek na sebevraždu.Nejedná se o lehké čtení, a to nejen kvůli nastíněným tématům, ale i kvůli aluzím na Dantovo Peklo a Bibli, jimiž Mary Shelley svůj text protkává. Nejde však o intelektuální chvástání ani nadřazenost; zmíněné odkazy do novely zapadají přesně a cíleně.Pro mě je Mathilda nádherné, smutné a dojemné čtení, které překonává dobu i společenské konvence. Četla jsem ji pomalu a užívala si každé slovo, každý obrat, všechny ty nádherné popisy pochmurné anglické krajiny. Doporučuji tuto novelu všem bibliofilům a nadšeným temnočtenářům, kteří ocení košaté líčení, gotickou atmosféru a autobiografické prvky. Je to malé, ale mocné dílo, které si zaslouží pozornost a opakované čtení. Je to kniha, která vás rozebere na kousky a po níž se zvednete a půjdete obejmout své děti.Vyzdvihnout musím také předmluvu Marie Michlové, osvětlující vznik zapomenutého textu, a její doslov, jež Mathildu zařazuje do kontextu doby a přidává k ní autobiografické prvky autorčina života, o nichž třeba český čtenář neměl ani tušení.Precizní překlad Richarda Podaného a chladně modrá, nádherně zpracovaná obálka s kresbou Věry Kopky jsou neklamným důkazem toho, že Roman Tilcer a jeho nakladatelství Medusa opravdu vědí, co dělají, a vydávají knihy, které sice nebudou trhat žebříčky prodejů, ale působí nezapomenutelně.A za to mu patří velký dík! MathildaAutorka: Mary ShelleyVydáno: 2025Nakladatelství: MedusaOriginální název: Mathilda, 1959Překlad: Richard PodanýPočet stran: 248Jazyk vydání: českýEdice: Podzem Ilustrace/foto: Věra KopkaAutoři obálky: Věra Kopka, Háta Kreisinger KomňackáForma: klasická knihaVazba knihy: pevná / vázanáISBN: 978-80-909687-0-7Náklad: 200 ks

Číst celý článek >>