Sarden

KOMIKS: Marek Šindelka a Vojtěch Mašek, Chyba

09.02.2012 23:05  Napsat bez skrupulí o knize, že je od začátku do konce naprosto špatná, není zrovna jednoduchá záležitost. Představte si dílo, které by autor pojmenoval řekněme Trhák. To by takové smetení ze stolu probíhalo jednoduše a čtenáři by si už mezi sebou řekli: To si o sobě zase někdo myslí bůhvíco, takový titul, to našince podráždí! Ale autor může uchopit celou věc i za opačný konec a pojmenovat své dílo řekněme Chyba. Vstupuje tedy čtenář už na začátku do rizika, že název je pravdivý a celá kniha je nějaký omyl? Nebudu vás napínat. Komiks Chyba není záležitostí abnormálně nepovedenou, ale to neznamená, že nemá své chyby.Nakladatelství Lipnik má za sebou řadu úspěšných knih. Znepokojivá trilogie Monstrkabaret Freda Brunolda, městské bubu Pandenomium a dokumentární série O přibjehi, to všechno jsou díla, o kterých bylo slyšet. A nyní nám do tohoto pestrého, leč komorního výřadu přibývá komiks Chyba.Co se týče scénáře, děj vychází ze stejnojmenné novelky Marka Šindelky z roku 2008 . Mladý spisovatel uvádí, že příběh ho po vydání nemohl pustit, a tak se rozhodl pro nové pojetí a to komiksové. Neměl jsem sice možnost se s předlohou seznámit, ale mohu prozradit, že Šindelka za své předchozí dílo obdržel Cenu Jiřího Ortena. Přepsat Chybu do komiksového scénáře mu pomohl Vojtěch Mašek.Děj komiksu má rozhodně něco do sebe. Jednotlivé roviny se před očima kupí nejprve nahodile, ale postupně zaklapnou do jednoho celku a spletitý tajemný příběh se před vámi rozuzlí v celé své hrůznosti. Atmosféra je temná, dusivá a s tím, jak vám pod rukama ubývají stránky, ještě houstne, protože konec, ke kterému směřujete, stále méně vypadá na happy end. Abych stručně načrtl, o co v Chybě kráčí: Kryštof Warjag se neživí úplně poctivě. Vlastně se živí zcela nepoctivě jako pašerák květin. Jeho poslední zakázkou je tajemná půlnoční rostlina z Japonska, kterou dle legendy doprovází prokletí. A tak se začnou dít podivné věci. Kryštof je záhy zadržen pražskými kriminalisty a s nimi čtenář soutěží, kdo dřív přijde celé věci na kloub. V případu figurují zahraniční mafie, pověsti, osobní běsi a samozřejmě je otázkou, kde se stala chyba. Ale víc prozrazovat nebudu. Tedy možná jedno. Ona chyba se bohužel nejspíš stala na poli výtvarné stránky komiksu. Kresba je neohrabaná, rozpadá se, odporuje sama sobě, někdy vyloženě soupeří se čtenářem. Výtvarné pojetí je trochu alá Jaromír 99 , ale namísto až fotografické přesnosti jsou striktně černobílé obrázky posunuty do absolutní anarchie. Celá záležitost je hrdě prezentována jako styl inspirovaný graffiti – šablonami, výsledek ale spíš připomíná rozházený linoryt. Hlavním problémem není ale nešťastná forma, ale neschopnost autorky ji držet. Rysy postav cestují všemi směry a, nebýt atributů a oslovení, dávno bych považoval jenom hlavního hrdinu za nejméně deset odlišných postav a z toho by alespoň tři byly ženské. Pravděpodobně byla perokresba s hrubě naznačenými obrysy a bez šrafování zkrátka chybou. Idea to byla smělá, čas od času jsme se při čtení s náhlým osvícením zastavil u jednoho z mnoha okének a pomyslel si: tak tohle měli celou dobu na mysli! Zkrátka, občas to vyšlo, ale většinu času spíš ne.Za onou výtvarnou stránkou ale stojí autoři debutující, a tak bychom jim v zájmu hájení měli dát ještě v budoucnu šanci. Konkrétně se jedná o Matěje Lipavského, od kterého jsou k vidění jen olejomalby, a dívčinu ukrývající se za nickem Pure Beauty, která má na svém blogu pověšeno několik smělých streetartových pokusů.Největší chybou by ovšem bylo Chybu nezkusit. Ostýchavci mohou sáhnout po předloze, odvážnější čtenáři rovnou po komiksu. Dílo vás svou ponurou atmosférou vtáhne rychle do děje a nepustí, dokud poctivě nedočtete až na konec. Kritizovaná výtvarná stránka je samozřejmě i otázkou vkusu a, kdo by se pro ni vyloženě nadchl, jistě by s radostí přivřel oko nad jejími reálnými nedostatky. Vždyť autoři nám ještě v budoucnu ukážou! A navíc: chybami se člověk učí.Chyba Šindelka, Marek - Mašek, Vojtěch - Pure Beauty - …Nakladatel: LipnikObálka: Matěj Lipavský, Jakub Sýkora, Pure BeautyRedakce: Karolina VoňkováRok vydání: 2011Počet stran: 296Rozměr: 165 x 230Provedení­: paperbackScénář: Marek Šindelka, Vojtěch MašekKresba: Matěj Lipavský, Pure BeautyCena: 299 Kč

UKÁZKA: Olga Gromyko, Povolání: Zaklínačka

09.02.2012 23:00  Anotace:Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku…Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.Vyjde ve druhé polovině února.Ukázka:Povolání: ZaklínačkaOlga GromykoPřeklad: Ing. Pavel WeigelKatalogový kód: ZR1111Počet stran: 224ISBN: 978-80-7413-181-3Rozměry: 147 x 210 mmTyp vazby: pevná vazbaBarevnost: jednobarevnáIlustrace na obálce: Roman KýbusCena: 259 Kč

CON: Cravatacon 2012 – setkání milovníků fantastiky a hráčů

09.02.2012 23:00  Nebyli jste nikdy v životě na žádném conu nebo se vám zajídají akce plánované pro tisíc a více návštěvníků? Tak potom je Cravatacon přesně pro vás: jde o setkání menšího počtu lidí se stejnými a podobnými zájmy v přátelském prostředí SVČ Fokus v Novém Jičíně od 24. do 26. února 2012.Proč byste měli přijet? Dáme vám deset hlavních důvodů:Zajímaví hosté – spisovatelé , herní vývojáři , fanoušci z prestižních fanstránek a známý překladatel her Marek Tvrdý.Spousta kvízů, turnajů a soutěží o hodnotné ceny.Workshopy, kde se něco naučíte, ale především se pobavíte .Čtyři tematicky oddělené linie .Bohatý doprovodný program zaměřený z velké části na deskové hry, konzole Wii a X360+Kinect, DDR a další.Skvěle fungující a zavedený bar přímo na místě konání, výborný catering a hezká obsluha :)Sobotní diskotéka a zábava až do rána .Velký turnaj v karetním A Game of Thrones, stejně jako ve fantasy Warhammeru.Sraz majitelů 3DS – StreetPass, hraní a další radovánky.Vstupné již od 170 Kč na celý víkend, umístění v příjemném, klidném a dopravně dostupném městě nedaleko Ostravy – Novém Jičíně.Pro více informací se podívejte na stránky celé akce , prolistujte si prozatímní verzi programu a nezapomeňte se předem zaregistrovat k účasti, abyste získali slevu na vstupném – těšíme se na vás!

DRBY: Žánrové informace ze světa 1

08.02.2012 23:05 Vonnegutova biografie rozčeřila vodu. Tak to chodí.Bouřlivou debatu vyvolala loni v listopadu vydaná nemilosrdná biografie Kurta Vonneguta Jr. z pera Charlese Shieldse, nazvaná podle spisovatelovy často používané osobité glosy Tak to zkrátka chodí . Shields Vonneguta vykresluje jako zahořklého osamělého starce a zabývá se rozporem hodnot vyzdvihovaných v jeho knihách a znesvěcovaných ve skutečném životě. Poukazuje na to, že se autorovi i přes jeho humanitární a pacifistické postoje nepříčilo investovat do společností, které vyvíjejí ničivé zbraně . K okruhu svých známých a přátel se choval nerudně a tvrdě. Někteří z nich ho brání slovy, že syndrom přeživšího vrhal příliš dlouhý stín viny na jeho duši na to, aby pro něj byly vztahy dobře zvládnutelné. Shields se rovněž do velké míry zabývá pocitem zahořklosti, který ve Vonnegutovi vyvolávalo zneuznání literárními kritiky, kteří nebrali jeho dílo dostatečně vážně.Na obranu svého otce proti takovým nařčením se postavil Kurtův syn Mark. Podle něj slavný spisovatel nezemřel s trpkým pocitem selhání. Popřel rovněž tvrzení, že by jeho otec investoval do společnosti Dow Chemical, která vyráběla napalm. Podle jeho vyjádření nebyly Kurtovi blízké žádné investice a vůbec se nezajímal o drahé věci obecně. Shields podle něj strávil při setkání s tehdy 84letým Vonnegutem příliš málo času a věnoval příliš malou pozornost průkazným pramenům, než aby mohl Kurta dostatečně poznat. Vyvrací také tvrzení, že se Kurtovi nepodařilo překonat trauma z druhé světové války, což bylo příčinou selhávání jeho vztahů s nejbližšími. Připustil, že Kurt nebyl dokonalý otec, manžel ani člověk. Přesto požádal čtenářské publikum o zapojení zdravého rozumu, až budou Shieldovu biografii číst.Vonnegutovi přátelé přijímají knihu různě. Mimo jiné poukazují na to, že dává Kurtovi lidský rozměr – pohled na člověka, který o sobě ani přes obrovský celosvětový úspěch jeho knih nepřestal pochybovat.V požehnaném věku odešel další autor SF3. února 2012 zemřel ve věku nedožitých 90 let spisovatel Samuel Youd, známý především pod pseudonymem John Christopher. Účast vyjádřil například enfant terrible SF Brian Aldiss. V češtině vyšly Johnu Christopherovi knihy Posedlí a Smrt trávy . Proslavil se především trilogií o tripodech. Samuel Youd ale používal šest pseudonymů, pod kterými vydal na 70 titulů.Připravil LamanaiZdroje: The Guardian , Legie , io9 Andrzej Sapkowski píše nový román ze světa Zaklínače Nedávno jsme , že v rozhovoru pro Rádio Gdaňsk Andrzej Sapkowski ohlásil novou knihu o příbězích Zaklínače, těšícího se velké popularitě. Autorovo prohlášení bylo poměrně tajemné a vzbudilo živou diskusi - hlavně na téma, zda je možné je brát vážně; někteří internauté podotýkali, že Sapkowski už dříve několikrát slíbil Geraltův návrat, ale nic z toho nebylo. Autorovo prohlášení je také překvapivé proto, že během několika posledních let Sapkowski spíše vylučoval možnost napsání pokračování zaklínačského cyklu, neboť jej ve své tvorbě považoval za uzavřenou kapitolu.Tentokrát však mnohé nasvědčuje, že spisovatel svůj slib myslí naprosto vážně... Abychom se něco dozvěděli, server Virtuální Polsko přemluvila k vyjádření Mirosława Kowalského, šéfredaktora nakladatelství SuperNOWA, které knihy Andrzeje Sapkowského vydává.Kowalski přiznává: "Jediné, co mohu říct, je to, že se bude jednat o román, nikoli o novelu nebo sbírku povídek, a že se její děj bude odehrávat v reáliích zaklínačského světa." Načež dodává: "Nebude to žádný prequel, ani sequel, což už ostatně Sapkowski několikrát veřejně zdůrazňoval, ale naprosto samostatná věc."Bohužel však to, co může znamenat označení "naprosto samostatná věc", nevíme. Na dotaz, kdy můžeme očekávat nového Zaklínače, Mirosław Kowalski naznačil, že pravděpodobně až za dva roky a že kniha vyjde už měsíc po odevzdání nakladateli. Tato slova mohou nasvědčovat tomu, že práce na novém Sapkowského románu je teprve v počáteční fázi. Sám Andrzej Sapkowski, zatím nechce na téma svého nového projektu prozradit nic dalšího, takže na odpovědi na mnoho jiných, množících se, otázek, budeme pravděpodobně muset chvíli počkat.Zdroj: . Redakce Sardenu děkuje za překlad Robertu Pilchovi. Překlad byl následně upraven redakcí Sardenu.

LITERATURA: Robert Holdstock, Avilion

08.02.2012 23:05 Životnost a chaos dávají tvar změně;Pole je široké;To je to místo, kde se toulá představivost:Hon na zakázaný pohled, úsměv,Nenadálý úskok a obrat, zrada,Když se přítel změní v cizince…Na úvod této recenze mi dovolte jednu osobní poznámku - Mám rád zakladatele analytické psychologie Carla Gustava Junga a jeho teorie o lidském vědomí, archetypech a kolektivním nevědomí. Když jsem se proto poprvé, začátkem 90. let, setkal v Ikarii s Robertem Holdstockem prostřednictvím jeho povídky „ Za domem je les a ten je plný kostí“, byl jsem unešený, ohromený, fascinovaný… a na celý život poznamenaný. Vůně tlejícího listí, hlohový keř či vychladlé tábořiště v hlubokém lese, již ve mně navždy budou vyvolávat zvláštní pocity a myšlenky.Asi se mi proto nebudete divit, když se takto veřejně doznám, že mám v knihovničce pro tohoto autora vyčleněné speciální oddělení, ve kterém se nachází veškeré jeho publikace, které u nás od roku 1994 vyšly. Les Mytág, Hloubení či Fantóm v mých očích představují vrcholy autorovy tvorby, s dalekým přesahem za hranice fantazie a poznání lidského vědomí. A přestože s cyklem Keltika jsem se čtenářsky nikdy úplně nesžil, zpráva o skonání Roberta Holdstocka mě hluboce zasáhla.S tímto vědomím smutku a prázdnoty jsem byl konfrontován po celou dobu čtení jeho posledního románu Avilion. Veškeré pasáže týkající se v této knize života a smrti, cesty dlouhého umírání a opětovného znovuzrození, byly pro mě proto osobní a nedokázal jsem se u nich oprostit od myšlenek na samotného autora, který tyto pasáže psal s jasným vědomím svého blížícího se konce.Pro čtenáře, pro které výlet do světa Rhyopského lesa, kde imaginace našeho nevědomí vytváří myšlenkové víry, které se v čase mění v pra-formy našich obav, strachů, ale i snů a tužeb - v takzvaná imága archetypů , není jen pouhou zastávkou či krátkým zpestřením, ale životní cestou, pro tyto čtenáře bude proto čtení románu Avilion smutným pietním aktem.Avilion, který přímo navazuje na období, kde končí Les Mytág, je románem o hledání svého místa v životě, o nutnosti smrti, ale i znovuzrození, které reprezentuje koloběh života v přírodě, jíž je člověk součástí. Kniha se úzce věnuje životním příběhům obou dětí Stephena Huxleyho – živočišné, nespoutané Yssobel a přemýšlivého, opatrného Jacka. Ve spirálách se vrací a dotýká všech míst, která tak důvěrně známe z předchozích románů cyklu, a pouze jen občas, nenápadně a velmi opatrně přikládá nové drobné střípky do úžasné mozaiky světa Rhyopského lesa.Setkáme se tak s Amurngothy a jejich vyměněnci, bytostmi z legend a prastarých světů, kteří putují zemí po cestách, které jsou nám smrtelníkům již dávno zapomenuty. Narazíme na mytágo Odyssea a jeho legendu, notně pokřivenou vědomím, kterého ho stvořilo; stejně jako na Artuše a jeho putování do země mrtvým zaslíbené - Avilionu. Podstatnou část příběhu na svých bedrech nese i Legie ztracených, vracející se v čase, aby bojovala v dávno zapomenutých bitvách a na bezejmenných bojištích. Všechny tyto „postavy“ jsou vedlejší, přesto nemalou měrou přispívají k posouvání děje, jehož střed představuje právě Steven Huxley se svojí rodinou.Nepíše se mi to lehce a možná je tato úvaha poznamenána právě vědomím, že nejsem schopen tento román posuzovat objektivně - každopádně, přes všechny výše uvedené příběhotvorné prvky a vysoké kvalitě autorského pojetí již na mě nedokázal Avilion zapůsobit tak silně jako třeba právě Les Mytág či Hloubení. Celý příběh mi přišel bez života a působil na mě dojmem deníku, prostoupeného nutností „katalogizace“ myšlenek a uzavření příběhu, který tak dlouho nedal autorovi spát. Jako by již životní síla, autorova zelená míza, byla za tu dobu bezezbytku strávena a zůstal jen samotný kmen silného příběhu, který si zaslouží své místo na slunci, který si zaslouží být vyprávěn.Avilion jako román, který si vezmete, abyste zabili 10 minut ráno cestou do školy či do práce, nefunguje. Avilion jako znovuzrození příběhu Ryhopského lesa rovněž nefunguje - již nemá dost té živočišné síly, aby zažehl pochodeň další čtenářské generace. Avilion jako rozloučení s téměř dvacetiletým košatým příběhem, imaginárním a imaginativním prostředím, plastickými a uvěřitelnými postavami i nenápadným autorem samotným, funguje. Až moc dobře...AvilionHoldstock, RobertNakladatelství: PolarisObálka: Zdeňka BouškováPřeklad: Petr KotrleRok vydání: 2010Počet stran: 360Rozměr: 18x11cmISBN/EAN: 9788073321543Provedení: paperbackCena: 259 Kč

PR+SOUTĚŽ: Uzávěrka soutěže Nakladatelství Fragment se blíží

08.02.2012 23:00 PRAHA, 1. února 2012 – Bezmála tři desítky povídek už dorazily do Nakladatelství Fragment v rámci literární soutěže Hledá se autor bestselleru. Unikátní klání dosud nepublikovaných spisovatelů odstartovalo na začátku ledna a potrvá ještě celý tento měsíc do 29. února. Šanci mají všichni nadějní vypravěči bez ohledu na věk nebo povolání. Pro ty, kteří neholdují psanému slovu, běží v Nakladatelství Fragment paralelní soutěž o nejhezčí grafický návrh knižní obálky. Společné téma zní „O vztazích s humorem“.„Mezi došlými povídkami zatím převládají příběhy dvou partnerů. Už jsme ale zodpovídali i otázky na netradiční pojetí vztahů třeba mezi člověkem a zvířetem, které samozřejmě vítáme,“řekl Pavel Nýč, spolumajitel Nakladatelství Fragment. To komunikuje se zájemci prostřednictvím hlavního webu soutěže , speciálního e-mailu a také fanouškovské stránky na sociální síti Facebook. „Řada dotazů směřovala k rozsahu povídek. Ten by měl být minimálně 10 a maximálně 25 normostran, čili 18 000 až 45 000 znaků včetně mezer. Na další úpravě textu, tedy velikosti písma, řádkování a podobně, už nezáleží, ale byla by škoda, kdyby se účastník sám diskvalifikoval neúměrně krátkým nebo dlouhým, ač zajímavým, příběhem,“upozornil Pavel Nýč.Nebývalý zájem české veřejnosti o psaní naznačil už první ročník soutěže Hledá se autor bestselleru, který zaznamenal přes čtyři sta účastníků všech generací. „Loni bylo téma libovolné, a přesto většina povídek dorazila na poslední chvíli. Letos jsme situaci soutěžícím trochu ztížili povinným tématem O vztazích s humorem, takže tím spíš očekáváme, že největší nápor příspěvků obdržíme těsně před uzávěrkou. Zatím máme 29 povídek a tři grafické návrhy obálky,“uvedl Pavel Nýč z Nakladatelství Fragment. „Autoři textů se nejčastěji pohybují ve věkovém rozmezí třicet až čtyřicet let, je však vidět, že tvořivému duchu se meze nekladou, máme povídky i od dvanáctiletého nebo naopak pětasedmdesátiletého autora.“Prvních patnáct nejlepších povídek vzejde z interního výběru Nakladatelství Fragment, které je bude od 15. března po částech publikovat na webu soutěže hledaseautor.cz. Zde během dvaceti dnů bude moci hlasovat pro své favority široká veřejnost a zde uveřejní své hodnocení odborná porota, kteroutvoříkulturní redaktořiMarta Bystrovová z Lidových novin, Kateřina Farná z Práva, Petr Fisher z České televize a Stanislav Šulc z E15. Stejně proběhne také soutěž o nejhezčí grafický návrh obálky pro společnou knihu vítězných povídek – rozhodne veřejné hlasování na portálu soutěže a mínění zkušených porotců, několikanásobných držitelů grafických oceněníPetra Babáka, Ondřeje Fučíka, Věry Marešové a Babety Ondrové. Kniha s názvem „O vztazích s humorem – Hledá se autor bestselleru 2012“ vyjde v květnu 2012pod patronátem Zdeňka Svěráka.

RECENZE: Laurell K. Hamilton, Obsidiánový motýl

07.02.2012 23:05  Laurell K. Hamilton nechodí dlouho kolem horké kaše, vlastně neudělá ani jedno kompletní kolo, a hodí Anuitu spolu se čtenáři rovnou do dalšího dobrodružství. Na druhém konci telefonního přístroje, jehož vyzvánění zastihne Anitu po namáhavé noci krátce před svítáním, je totiž Edward a naprosto nečekaně požaduje splacení dluhu, který vůči němu Anita má. A už jejich několikastránkový rozhovor, prošpikovaný nadsázkou, ironií a černým humorem napoví, proč jsou právě knihy této autorky tak oblíbené. Lehkost dialogů je prostě její velká zbraň.Edward je ve světě Anity Blake zvláštní postavou. Na rozdíl od ostatních mužů v jejím životě, kteří mají na rukou velmi často krev svých obětí, je totiž člověk. Přesto z něj jde mnohdy daleko větší hrůza než z většiny nadpřirozených monster. Prostě sympaťák mající mezi stvůrami přezdívku Smrt, který má pro Anitu tentokrát jedno opravdu velké překvapení. Bude se totiž nejspíš ženit. Vlastně ne přímo on ale jeho legální alter ego Ted Forrester a Anita tak má zcela nečekaně velkou šanci proniknout do jeho utajovaného soukromí.Anitin výlet za Edwardem do Santa Fe je pak potěšující zprávou pro pánskou část čtenářstva, protože mohou doufat, že budou ušetřeni Anitiných hlubokomyslného rozjímání, koho ze dvou nestvůr miluje víc a se kterou to má vlastně líhat. Na světě je tak první velké plus, které se však ponenáhlu začne zmenšovat, protože před dlouho neukojenou Anitu záhy postaví pokušení v podobě dalšího pohledného muže. Ale budiž, k tomuto druhu příběhů to prostě patří.Pokud máte, podobně jako já, knihy s Anitou v knihovně uspořádány od prvního dílu vedle sebe, je na první pohled patrné, jak se postupně jednotlivé svazky rozšiřují. Výjimkou v tomto ohledu není ani Obsidiánový motýl. Nabízí se však otázka, zda je to ve skutečnosti dobře. Dokáže autorka udržet i na větší ploše vysoké tempo vyprávění a hutnost děje? V tomto ohledu bohužel nabízí právě tento svazek zápornou odpověď. Kniha je plná zbytečných scén a opakujících se popisů toho, jak a co si kdo obléká, nebo co vše lze vyčíst z jediného pohledu do očí. Zbytečné jsou dokonce i celé kapitoly, které zachycují představení v klubu místní Vládkyně města, jehož jméno dalo název i knize samotné. Ty mohou kladnou odezvu najít snad jen u potomků původních obyvatel střední a jižní Ameriky díky trestání několika Španělů trvajících již více než pět staletí. K tomu všemu se navíc knize nedaří dostat se do obrátek, což trvá až takřka do její poloviny. To, co všichni čtenáři očekávají, se nakonec dostaví až po třech stovkách stran. Hamiltonová konečně nakopne děj do obrátek a rázem je tady skutečně ta „stará“ dobrá Anita, jak jsem zmiňoval na začátku. Příběh začíná odsýpat, rozjede se smysluplná akce a vymizí nesmyslné a nepotřebné plkání o ničem, řečeno slovy samotné autorky: Apatie byla náhle pryč… . Syrová a drsná druhá polovina knihy tak dokonale zachraňuje celkový dojem. Edward i Anita jsou tu opět těmi monstry, která stojí, v Edwardově případě alespoň většinou, na té správné straně.Pokud se autorka dokáže příště vyvarovat zbytečností, které uměle natahují rozsah knihy, nezbývá se než těšit na jubilejní desátý svazek dobrodružství Anity Blake. A vzhledem k tomu, že se Narcis v řetězech svým rozsahem vrací „jen“ lehce nad čtyři stovky stran, snad se to povede.Obsidiánový motýlLaurell K. HamiltonNakladatel: EpochaPřeklad: Zuzana Ľalíková, Olga ProkešováObálka: Dorothea BylicaRedakce: Jana KunováRok vydání: 2011Počet stran: 560Rozměr: 135 x 200Provedení: hardbackCena: 389 Kč

UKÁZKA: Michael A. Stackpole, KARTOMANCIE

07.02.2012 23:05  Anotace:Bezejmenný nepřítel stojí před branami a vypadá to, že existuje jediná cesta, jak zachránit Nalenyr před zapomněním. Dávní hrdinové, kteří už jednou bránili zemi, musejí být znovu probuzeni. Ke splnění tohoto cíle je však zapotřebí vykonat cestu do Pustin, kde jsou podle pověstí uvězněni – do Pustin, ve kterých není nouze o magii a nebezpečí.Keles Anturasi, vnuk knížecího kartografa, je v zajetí znepřáteleného národa a jeho schopnosti mu snadno mohou přinést rozsudek smrti. Jeho bratra Jorima uctívají v říši daleko za oceánem jako boha. A jejich sestra Nirati dlí v ráji na pomezí života a smrti, ve společnosti svého šíleného dědečka a starého čaroděje toužícího zničit svět.Všichni tři teď se svými společníky bojují o holý život ve světě, v němž válka na zemi zrcadlí válku na nebesích. Čeho se bohové obávají, tomu musejí lidé statečně čelit. Pomůžou jim jejich hrdinství a kouzla přežít tam, kde jsou věci zřídkakdy tím, čím se zdají být?Ukázka:Dunos se otřásl a zdravou rukou objal svůj hubený hrudník. Naskakovala mu husí kůže a dal by cokoli za to, aby si mohl přes nahé tělo natáhnout třeba jen maličký kousek pokrývky, ale i tohle pohodlí mu bylo upřeno. Musel sedět na rozvrzané dřevěné stoličce a dívat se do tlusté černé svíce, která blikotala ve středu chatrče. Vydávala jen slabé světlo a žádné teplo.A netřásl se jen zimou. Ze zkřivené levé ruky té babizny a způsobu, jakým její tlusté drápy škrábaly po listu rýžového papíru, se mu krabatila kůže. Její kostnatá pěst se sevřela kolem štětce, který držela v pravé ruce, a navzdory třasu se jí dařilo malovat slova stejně krásná, jako byla ona sama ošklivá. Dunos z nich dokázal přečíst jen několik, nanejvýš tak s půl tuctem tahů, ale takhle rozházená po čtvercovém listu papíru nedávala žádný smysl.Dunos chtěl z chatrče té čarodějnice utéct. Konečně, bylo mu už deset let a jen sotva by se dal označit za dítě. Podnikl dlouhou cestu na sever do Moriande. Setkal se s šermířem, který byl Mystikem, a prodělal léčbu v hlavním městě Nalenyru. Dotkla se ho magie posledního z vanyesh, Kaerinuse. Pokud ani tento mistr xingna nedokázal uzdravit jeho ruku, jak by to mohla udělat tahle ženská? V porovnání s černokněžníkem, který přežil Kataklyzma, nebyla ničím.Ale neutekl. Stejně jako u lidí z Muroneku mu strach z ní stáhl hruď a podlomil nohy. Mnoho lidí ji nenávidělo, ale přesto za ní všichni chodili, když to bylo potřeba. Lektvarem nebo tinkturou dokázala srazit horečku nebo utišit bolest. I když se jí lidé báli a nutili ji žít na okraji města v temném lese, potřebovali ji.Co bylo pro Dunose důležitější: jeho rodiče chtěli, aby tu zůstal. Když dorazili do Moriande, dělal si jeho otec naděje, ale Dunosova levá paže zůstala uschlá i po léčení. Když byla jejich největší naděje zničena, předali rodiče Dunose do péče Uttisy, čarodějnice, která jeho matku od dětství stráveného v Muroneku strašila ve snech.Co se Dunos svým rodičům říct neodvažoval, bylo, že zatímco oni se čím dál tím zoufaleji pokoušeli o to, aby byl zase celý, on sám si s tím přestal dělat takové starosti. Moraven Tolo, šermíř, s nímž se setkal, se zúčastnil hojení. Dunosovo rozrušení z toho, že jeho paže nebyla vyléčena, bylo očividné, ale šermíř ho uklidnil. „Magie slibovala jen to, že nás uzdraví, ne že nám dá, co chceme. Dala nám, co potřebujeme.“Tahle poznámka Dunose zmátla, ale na dlouhé cestě zpátky do mlýna, který provozovala jeho rodina, o ní hodně přemýšlel. Ano, jeho levá ruka byla prakticky k ničemu. Když musel nosit vodu ze studny, mohl nést vždy jen jeden kbelík, ale prostým faktem bylo, že mohl jít ke studně dvakrát a na tom rozdílu záleželo jen maličko.Zjištění, že díky svému postižení nemůže být šermířem, jak o tom kdysi snil, bolelo, ale ještě víc bolelo, že jeho otec si teď myslel, že nemůže být ani mlynářem. Moraven řekl, že by se možná mohl stát šermířem, ale jeho otci se zdálo, že je odsouzen k životu žebráka. Dokonce si vzali do učení jiného chlapce. Cenili si toho, že byl silný jako vůl, i když inteligencí se volovi podobal také.A tak tu Dunos seděl – v zimě a strachu, v chatrči prosáklé magií – a doufal, že se přání jeho otce splní. Byl odhodlán ukázat, že i když nemůže být vším, co jeho otec chtěl, může být loajální a poslušný.Babizna odložila štětec a foukla na papír, aby rychleji uschl. Otočila se a podívala se na něj – pravé oko mžouralo tak, že bylo skoro zavřené, levé nadpřirozeně velké. Její tvář jizvily vrásky jako pukliny v bahnité půdě. Vlasy měla křehké a zvlněné, jejich neposlušné bílé pramínky unikaly sponě z kůže a dřeva.Navlhčila si rty jazykem a když otevřela ústa, těch pár zubů, které Dunos viděl, bylo zohaveno kazy. „Máš rušnou mysl, chlapče.“„Ano, babičko.“„Dokážeš přečíst, co jsem napsala?“„Něco, babičko.“„Na tom nezáleží. Je dobře, že to nedokážeš.“ Zvedla papír a postrčila ho k němu. „Vezmi si ho.“Dunos zvedl pravou ruku, ale čarodějnice zasyčela. „Ne touhle rukou, hloupý kluku. Levou rukou! Můžeš ji trochu používat, ne?“Dunos pomalu zvedl levou ruku. Nelíbilo se mu dívat se na ni, protože vypadala nelidsky. Jeho kosti byly jako větvičky a kůže drsná a stará. Soustředil se a donutil svou dlaň otevřít se a ohnul loket. Pevně sevřel rty, byl odhodlaný, že nevykřikne, ať to bude bolet sebevíc. Ale ono to už tolik nebolí, co?Nenechal se rozptýlit myšlenkou, že jeho ruka na tom možná je lépe. Palcem a ukazováčkem sevřel bílý list a čarodějnice ho pustila. Ruka mu začala klesat už z váhy toho dokumentu. Růžek rýžového papíru začal padat směrem k plameni, ale Dunosovi se ho podařilo odtáhnout, svaly kolem očí se mu sevřely vypětím.Babizna pomalu přikývla. „Velmi dobře. A teď ho zmuchlej. Udělej z něj kouli, levou rukou. Dělej, kluku. Teď hned!“Její ostré vyštěknutí s ním otřáslo. Začal poslouchat a přemýšlel, jak by se všechen ten papír mohl vejít do jeho dlaně. Ale jak ho mačkal, pocítil ve své ruce zabrnění. Ten pocit se podobal tomu, co cítil během hojení a co cítil víc než před rokem, když našel zářící modrý kámen. Tehdy po něm sáhl, natáhl se a dotkl se ho. Potom už si nepamatoval nic, dokud se neprobral, míli po proudu od místa, kde ten kámen našel.Jeho prsty pomalu deformovaly rýžový papír. Na omak byl suchý – stejně suchý jako jeho kůže. Jeho prsty přejely přes slova a zmuchlaly je. Papír zapraskal. Svírání se sice nikdy neuvolnilo, ale jak tak pracoval, zdálo se mu, že má v prstech větší sílu. Papír pomalu mizel v jeho pěsti – v té ubohé, seschlé pěsti – a on ho tiskl tak silně, jak to jen dokázal.Nic neříkal. Jediným zvukem bylo šustění stromů venku a sípání babizny. Dunos se držel a přál si, aby byl ten papír menší a menší, menší než kámen, menší než cokoli. Chtěl, aby byl tak malý, že by zmizel.„Otevři ruku, kluku. Dej mi ho.“Jeho prsty se rozevřely, jako by byly nějakým mechanickým zařízením. Papír vypadl do jejích čekajících rukou. Vzala za něj a pomalu ho začala rozbalovat. Dunos nechal svou ruku klesnout na stůl a tam ji nechal – už ji neschovával po svém boku.Babizna vyhladila papír na stole a přitom přikyvovala a něco si mumlala. Špinavým nehtem přejížděla po liniích vrásek, nejprve se vrhla na trojúhelníky, potom je začala spojovat se čtverci a kosočtverci. Její prsty přejížděly po dokumentu stále rychleji, znělo to jako suché listí šustící na dlažbě.Znovu se na něj podívala, s oběma očima rozšířenýma a bíle orámovanýma. „Co jsi zač, kluku? Proč zabiješ boha? Proč jsi nás přišel všechny zničit?“ Své otázky zdůrazňovala úderem pěstí do stolu. Svíčka se na okamžik zapotácela a na papír se rozlil vosk.Potom začal téct po papíru, nahoru skrz jeho záhyby. Černý vosk přidal tahy k některým slovům a z jiných tahy vymazal. Dunos uměl číst jen velmi málo, ale jeden znak – znak měsíce – byl jasně viditelný.Znak Griji, vlka. Boha smrti.„Odpověz mi, kluku!“„Já nevím, o čem to mluvíte!“Natáhla ruku, chytila ho za vlasy a přitáhla jeho obličej k papíru. „Podívej, znak boha smrti! Ty čáry, samé konflikty. Trojúhelníky v trojúhelnících, samé katastrofy, čtverce, co neukazují žádné rozuzlení! Všechno jen smrt a zkáza. Smrt a zmar pro všechny.“Její hlas se změnil v tvrdý šepot. Sevřela Dunose pevněji a do jeho vlasů se zabořily dlouhé nehty. „Pro všechny kromě tebe, Dunosi. Co jsi zač?“„Já nevím!“ Dunosova levá ruka nějak vylétla a odrazila ji. Uslyšel, jak něco prasklo a ona vykřikla. Babizna zavrávorala a skoro spadla ze své stoličky, potom se postavila a pokusila se zvednout zlomenou ruku. Nešlo to.Papír se začal pohybovat, skládat se. Hroutil se a otvíral, točil a zužoval, pak se narovnal. Během několika vteřin ze sebe vytvořil skládaného papírového vlka, ozdobeného všemi slovy, které Uttisa napsala.Babizna zalovila ve svém rouchu a vytáhla kruhový talisman, který pozvedla k levému oku. „Ty jsi jeho, Dunosi. Patříš Grijovi. Jsi mazlíček smrti a on si pro tebe přišel.“„Ne, ne, to nejsem.“ Dunos chytil papír do levé ruky a nakrmil vlkem plamen svíčky. „Já nebudu jeho mazlíček!“Michael A. Stackpole: Kartomancie Originální název: CartomancyPřeklad: Marek ČtrnáctObálka: Lubomír KupčíkFormát: hardback, 140x210 mmPočet stran: 480Cena: 389 KčNakladatel: Triton + EpochaEdice: Trifid + Fantastická EpochaISBN: ISBN 978-80-7387-511-4 + ISBN 978-80-7425-110-8

AKCE: Přehled SFFH akcí únor-březen 2012

07.02.2012 23:00  Komorní vernisáž Jakubových houslíNeuvěřitelné se stane skutkem, autorka přijede osobně představit své nejmilejší literární dítko - kam jinam než do Luxoru. Bude se besedovat, odpovídat, podpisovat, předčítat a polévat, snad přivezu i drobné pamlsky vlastní výroby . A pozor, možná se dostaví i celebrita. Přijďte se přesvědčit na vlastní oči! V Páláci knih Luxor. 9. února 2012 od 17:00. Biocon 3.0BioCon 3.0 se koná v sobotu 11. února od 14,00 hod. v klubu Roxy NoD . Vzhledem k velkému zájmu a omezenému prostoru je třeba potvrdit účast zasláním vašeho jména co možná nejdříve na adresu .Více . Křest románu Valdštejnova éraZveme vás na křest knihy Valdštejnova éra autora Vlada Ríši. Akce proběhne dne 16. 2. 2012 od 17 hodin v Městské knihovně Praha-Smíchov. Valdštejnova éra jsou dalším dílem historicko-magické edice Kroniky karmínových kamenů, jedná se o jedinečný román líčící počátky českého válečného letectví. Knihu pokřtí herečka a moderátorka Eva Decastelo. Součástí křtu bude také autogramiáda Vlada Ríši a beseda o celé edici s její koordinátorkou Františkou Vrbenskou. Cravatacon 2012Nebyli jste nikdy v životě na žádném conu nebo se vám zajídají akce plánované pro tisíc a více návštěvníků? Tak potom je Cravatacon přesně pro vás: jde o setkání menšího počtu lidí se stejnými a podobnými zájmy v přátelském prostředí SVČ Fokus v Novém Jičíně od 24. do 26. února 2012. Zeměplošský maškarní bálKlub Terryho Pratchetta vás srdečně zve na Zeměplošský maškarní bál, který se bude konat v úterý 28. února 2012 od 20:00 hodin ve velkém sále Divadla Gong .Více . Křest ConanaKřest knihy Václava Vágenknechta Conan – Bélitin tanec smrti proběhne ve čtvrtek 1. 3. 2012 v 17.00 v knihkupectví Krakatit v 1. patře na adrese Jungmannova 14, Praha 1.Pod vedením Bélit, Královny Černého pobřeží, a Conana, jenž se proslavil jako Amra, ovládla černá posádka galéry Tygřice Západní oceán. Obávali se jich námořníci, pobřežní kmeny i vládci mocných říší. Piráti připomínali žraloka na lovu, s nadšením posílali ke dnu nepřátelské lodě, drancovali a užívali si, bojovali i s mágy a nadpřirozenými bytostmi. Stali se postrachem Smaragdových břehů, znamenali život i smrt. Trpaslicon 2012Trpaslicon 2012 odstartuje v pátek 9. března 2012 v 19 hodin v prostorách ZŠ Květnového vítězství v Praze na Chodově Historií se stane v neděli úderem poledne. Spát se bude ve vlastních spacácích na podlahách tělocvičen a tříd. Jídlo a pití zajistí bufet U Piráta Luigiho. Jeho pochoutky nemají obdoby. Vezměte si s sebou přezůvky, ať to po nás nevypadá jako Listerův koš na špínu koncem měsíce. I pokud jste násosky, zdržte se alkoholu. Osoby ve stavu pokročilé mentální inkompetence budou vyvedeny. Nemesis slaví narozeninyOd 8. do 10. 3. bude v Galerii Nemesis probíhat happening. Kromě vernisáže autorské výstavy Martina Zhoufa pokřtíme katalog Galerie Nemesis, sběratelské kartičky "Master of Czech and Slovak Sci-fi and Fantasy", vystavíme vítězná díla soutěže, setkáme se s autory, Pevností, XB-1 a dalšími hosty a všem nabídneme většinu děl se speciální, happeningovou desetiprocentní slevou. Domesticon 2012Domesticon je con od fanoušků fantastiky pro fanoušky fantastiky . Místo, kde můžete potkat podobně založené tvory různého věku, pohlaví, rasy, povolání i přesvědčení. Termín a místo konání: 16. – 18. 3. 2012, ZŠ Štáflova, Havlíčkův BrodVíce .Další akce můžete najít například na .

LITERATURA: Ediční plán nakladatelství Zoner Press

07.02.2012 23:00 Tuzemští nakladatelé nám po svátcích servírují jednu knihu za druhou, pozadu samozřejmě nechce zůstat ani Zoner Press, který v prvním čtvrtletí nového roku chystá následující tituly. Trudi Canavan – The Rogue, Trilogie zrádkyň 2 Australská spisovatelka Trudi Canavan patří mezi neúspěšnější autory fantasy literatury posledních deseti let. Za svou tvorbu obdržela dvakrát cenu Aurealis, její příběhy se drží na vrcholcích žebříčků bestsellerů, byly přeloženy do mnoha jazyků a zaznamenaly nebývalý úspěch po celém světě - včetně České republiky, kde již vyšly trilogie Věk pěti a Trilogie o černém mágovi. Nedávno přišla řada také na Trilogii zrádkyň, jejíž druhý díl vyjde v nejbližší době.Nejhorší obavy černé čarodějky Soney se naplnily. Jejího syna Lorkina zajaly Zrádkyně a nyní ho zadržují ve svém tajném horském Útočišti. V ohrožení není pouze jeho život, ale také drahocenné tajemství magického léčení. V Imardinu je zatím odpadlý čaroděj, vrah a vůdce podsvětí Skellin stále na útěku, navíc Společenstvím otřese zpráva o vraždě lorda Leidena, jenž byl zabit ve svém domě za pomoci černé magie. Nebezpečí, které přítomnost dalšího černého mága v zemi představuje, je nedozírné… Katie Taylor – Gryfův letDalší australská spisovatelka Katie Taylor zatím sice nedosáhla takového věhlasu jako Trudi Canavan, našlápnuto má však více než dobře. Její debut Temný Gryf, jehož český překlad vydal Zoner Press v létě loňského roku, zaznamenal příznivé ohlasy čtenářů a nasbíral převážně pozitivní recenze, takže druhý díl na sebe nenechává dlouho čekat. Oproti jedničce je Gryfův let vyzrálejší, akčnější a krvavější – čtenáři se tedy určitě mají na co těšit. Vyjde již brzy…Arren Cardockson, zrazen, zabit a nakonec přiveden zpět mezi živé svým věrným gryfem Skandarem, cestuje na sever – do země svého původu. Pronásledován nepřáteli, lačnícími po jeho krvi, má však jen malou naději, že svého cíle dosáhne… Olga Gromyko – Povolání: ZaklínačkaOlga Gromyko – jméno v našich končinách téměř neznámé. Avšak na východ od našich hranic si již tato běloruská spisovatelka získala značné renomé, především díky své románové sérii o zaklínačce Volze. První díl této série nyní vychází v českém překladu.Studentka magie jménem Volha je vyslána do upírské vesnice s úkolem vyšetřit podivné události a zločiny, které se tam údajně dějí. Volha bere vše s humorem a nadhledem sobě vlastním, navíc je ve svém oboru, ač stále studentka, velmi zdatná a nadaná. Ovšem přežít bez úhony jako jediný člověk ve vesnici plné upírů a dopadnout krvelačného netvora nebude ani pro Volhu vůbec jednoduché… Adrian Tchaikovsky – Pád VážkyPamatujete si ještě Impérium černé a zlaté, první díl trilogie Stíny vědoucích, prvotinu talentovaného britského autora Adriana Tchaikovského? Od vydání této dobrodružné fantasy s prvky steampunku již uplynulo téměř půl druhého roku. Nejvyšší čas na pokračování, říkáte si? Přesně to samé si zřejmě myslí také Zoner Press, druhý díl Stínů vědoucích s název Pád vážky vyjde totiž v nejbližších měsících, poté v těsném závěsu také třetí díl, jehož angl. název zní Blood of the mantis.Zdroj:

REPORTÁŽ: PragoFFest 2012: Tradičně v pohodě

06.02.2012 23:10 Letos jsem dorazil na už tradiční , přímo navazující na Pragocon, do Modré školy v jihopražských Hájích už potřetí. Všude vůkol drsně mrzlo, ale uvnitř bylo příjemné teplíčko.Registrace byla letos pro předem neohlášené účastníky značně jednodušší. Já tedy byl předem ohlášený a platící a dorazil jsem už v páteční poledne, takže jsem recepcí prošel svižně. Tedy přesněji pět minut po dvanácté, protože jsem na Vyšehradě vystoupil z metrovlaku, abych zdokumentoval zajímavé průhledy ze zamrzlých oken do promrzlé Prahy. I tak jsem se na conu objevil neobvykle brzo. A to proto, abych se měl čas aklimatizovat na svou přednášku, kterou jsem držel od 14:00 ve sjednocené linii FutureCon + MaelströM. A v této linii jsem se zdržoval nejvíce. Hned co jsem se v šatně přezul a převlékl a opatřil se jmenovkou a plackou jsem zapadl do Hlavního sálu, kde Tomáš Petrásek odpovídal na otázku, zda zde byly jiné civilizace. Třeba inteligentních dinosaurů. No, možná ano, ale spíš ne. Zmíním historku pro zamyšlení: John Lilly se svého času pokoušel domluvit se s delfíny tak, "jako by to byli mimozemšťani". Také je chtěl přepravovat v anestezii – aby byl humánní. Jeden delfín po druhém umírali při stále nižším množství anestetika, až Lilly dospěl k poznatku: "Delfínovi nelze dát anestezii." Hm, podobně humánně se k výzkumu lidí mohou stavět i budoucí mimozemští návštěvníci. Hned tu máme motiv jedné sci-fi povídky předložený na talíři. Napadl mě ještě další, ale ten si nechám pro sebe.Linie FC+MM se pak přestěhovala do své Stodvojky, kterou jsem tedy chvíli hledal, neb byla označena dosti ledabyle. Petr Zach zde zábavně hovořil o motorických systémech CNS, tedy "centrálně nervové soustavy". Poněkud nás vyděsil svým postřehem, že se "kortikalizují struktury", které zatím mají "autonomii". Přeloženo: Zatím dýcháme nevědomky, vypadá to, že na dýchání budeme muset myslet, abychom se neudusili. A na pravidelný tep srdce, například. Veselejší bylo povídání o zrcadlových neuronech, které zajišťují přednostní vidění jedince svého druhu a vyvolávají vzorce chování podle toho druhého: Reagujeme na pohyb kolegy nápodobou stejného pohybu. To se dá využít například při neurorehabilitaci. Moje teorie je, že zrcadlové neurony vznikly primárně k aktivaci pohybů stád antilop, hejn volavek a ryb: Dělej, co jiní. Když utíkají, utíkej. Obvykle jde o užitečný pohyb – proto přežili jen jedinci, kteří včas utekli a svůj gen přenesli na další generace. Při davovém chování však může vést bezhlavý útěk diváků ze stadionu nebo hudební veselice ke krutým důsledkům… Další námět pro povídku!Aha! A už je čas na mou přednášku Protektor Měsíc. Vysvětlil jsem, jak se Měsíc podílel na vzniku života , jak ho ochránil , jak zachránil naši civilizaci , a jak ji může zachránit i v budoucnosti . Předvedl jsem sadu obrázků z impaktů mezi protoplanetami a také třeba raket, které byly z válečného zaměření překovány v rakety mírové spolupráce a výzkumu vesmíru. Některé obrázky, jindy funkčí, bylo nutno popostrčiti k zobrazení. Z neznámých důvodů byl počítač přeladěn z obvyklého prohlížeče obrázků Windows na Irfanview, takže video, naštěstí jen jedno, které ve Windows Media Player normálně funguje, bylo vidět pouze na monitoru, nikoli na plátně. Ale co - Stodvojka je normální malá třída, stačilo monitor otočit k divákům. Ano, také zde se vyskytla spousta dobrých námětů, už jsem je párkrát použil…A byly tři hodiny, i šel jsem se naobědvat. Okusil jsem guláš a bramboráčky, u stolu pokecal s kamarádkami. A byly čtyři a šel jsem do hlavního sálu shlédnout Pravdovo předvádění videí a fotografií z – která se nekonala. I měl jsem čas opět zaplout do Stodvojky na přednášku Julie Novákové o memech čili Jak se šíří drby. A hned jsem si vzpomněl na Zachovy zrcadlové neurony: Na počátku vzniku memů bylo napodobování, ke kterému mají opice predispozice . Pobavila mě zmínka o "memetickém viru", jímž je náboženství . Ještě k memům - souhlasím s názorem, že se spíše jedná o "výhodnou metaforu", která popisuje sociální chování, či dle mě snad o "způsob matematického zápisu" než o reálný fyzikální či chemický jev. "Díky genům lépe rozumíme fungování organismů; o memech a kultuře se to zatím říci nedá". No jasně, pokud nelze něco testovat, nejedná se o vědu, ale jenom o literaturu, možná i krásnou.A bylo pět hodin, i šel jsem si k recepci vyzvednout platný program od pěti hodin, který ještě ve čtyři nebyl k dispozici. A když už jsem byl v přízemí, zamířil jsem zase do buffíku na pivo o páté, doprovázené utopencem. Pokecali jsme si s Drakem, kterého jsem na Pragáč přilákal, a protože najednou padla šestá, tak šli společně na Milana Petráka. Ten měl jen hodinu na to, aby nám vysvětlil něco ze své knížky . Milan si vystačil s křídou a tabulí, inu, vždyť jsme byli ve škole. Nejdříve nám představil několik lidských atavismů, mezi které patří přejídání, obliba pornografie a skupinové myšlení. Sílu "čuringy" – symbolu, totemu – předvedl jen virtuálně. Naštěstí se mu nepodařilo sehnat papírovou českou vlaječku, do které by se vysmrkal. Naštěstí jsme si to měli jen představit – protože zneužití, úmyslné poškození nebo hrubé znevážení státního symbolu České republiky je přestupkem, za který lze fyzické osobě uložit pokutu až do výše 10 000 Kč. Předvedli jsme si demagogické kmenové myšlení, pověděli o potřebě zbožštění vůdce, ukázali si puritánství fanatiků. Na námitku, že těžko mohli být vůdci sexuální revoluce puritáni bylo ukázáno, že byli - totiž vůči ženám! Sami děvkaři nesnášeli nevěru svých partnerek. Nedůvěra k ženám a jejich potlačování je mimochodem jednou z vlastností všech fanatiků, včetně fanatiček z feministického hnutí. Víru nelze zničit. Ano, komunisti se o to pokoušeli, ale tím jenom vybudovali vlastní náboženství. Při vyprávění o davu jsem si zase připomněl "zrcadlové neurony".V sedm jsem zameškal Sex a to ostatní na přednášce Lídy Friedlové, a šel si s Milanem a Drakem a Štajou sednout do čajoffny k čaji a sušenkám. Doba do devíti a něco byla příjemně prokecána. V osm se k nám přifařila i Tess. Takže jsem si užil i dcerky, která se právě vrátila ze Skotska. A pak jsem zavítal na už jednou zmeškanou přednášku Petra Tomka Velká hloupá raketa. Opět jsme si připomněli první hloupou, avšak silně funkční Fau zwei i její následné variace. Jo, ty jsem měl na přednášce ukázány taky – ale netušil jsem, že jde o hloupé rakety. A na co lítají? Okysličovadla jsou různá, stejně jako palivo: Líh, benzin, nafta, sádlo , kokosový tuk, polybutadienový kaučuk, plexisklo, asfalt, mazut anebo dřevěné uhlí… Případně i štangle salámu. Šílené mohou být i rakety, poháněné chytřejšími směsmi, jako třeba Sea Dragon, který měl plavat na moři jako loď , než se napuštěním plováků ztopořil , a takto pak odstartoval z mořské hladiny. Viděli jsme i start menšího modelu - zdá se, že to mohlo fungovat. Saturn V však zvítězil. Rakety OTRAG složené z tyčí o průměru asi půl metru docela fungovaly jako sondážní. Představa startu tisíců spojených trubek však vyvolává otázky nejen o aero dynamických vlastnostech takového kuriózního tělesa. Podivuhodný byl rovněž rumunský projekt startu rakety z balonu. Tohle prostě člověk nevymyslí! A kdyby to nějaký autor sci-fi napsal, pak ho čtenáři obviní z nevědeckosti a přílišného odtržení od reality.A bylo deset, a byl čas začít se sbírat. Ještě jsem proletěl přízemím, kde v Hlavním sále probíhala oblíbená tombola. Chtěl jsem si vyzvednout program na sobotu, ten však ještě nebyl k dispozici. Stejně jako vloni. Což nepovažuji za zrovna vhodnou tradici. Pak jsem se, dosti uondán, už bral domů. Hodil mě tam Drak svým autem, takže pohodička. Jako vlastně celý den, i přes pár drobných zádrhelů.Protentokrát jsem si řekl, že nesmím kvůli skvělým přednáškám zmeškat to nejskvělejší – pokecy s kamarády. Tenhle záměr se mi podařilo splnit, i díky útulným útulnám, které se na conu vyskytovaly. Krom těch vyjmenovaných i nálevna pod schody na prvním patře. Na závěr ještě zmíním nečekaný efekt – všechny páteční přednášky, které jsem navštívil, se navzájem skvěle doplňovaly. A také bylo velmi milé vidět, jak se přednášek účastní i kolegové přednášející ve stejné linii - jednou za katedrou, pak v obecenstvu u "konkurence".A vida, přes záměr být stručný jsem se opět rozkecal, takže o sobotě poreferuji příště.Psáno v Praze dne 6. února 2012 pro a Interkom.Viz i .

KOMIKS: Mudman - NANANANANA Mudmaaan...

06.02.2012 23:05 S komiksovými autormi je to podobne ako s filmovými a hudobnými hviezdami. Niektoré sa preslávia okamžite, iným to zase chvíľu trvá, no a niektoré si tvoria sami pre seba a na nejakú slávu zvysoka kašlú. Všetci vieme, kto sú Alan Moore , Frank Miller , Neil Gaiman , alebo Mark Millar . Ale koľký z vás vedia, kto je Paul Grist? Tento Brit splodil s Grantom Morrisonom štvordielnu minisériu St. Swithin´s Day, pojednávajúcu o teenagerovi, ktorý chce zabiť Margaret Thatcherovú, strihol si jedno dobrodružstvo Sudcu Dredda a napísal/nakreslil niekoľko príbehov pre publikáciu Torchwood Magazine. Najviac sa presadil komiksom Kane, o rovnomennom detektívovi a superhrdinskou sériou , o ktorej sme si už kedysi niečo povedali. No a pred koncom minulého roka sa Paul rozhodol, že je načase dať o sebe znovu vedieť. Jeho vyslancom sa stal bahenný superhrdina, Mudman.Všetko sa to začalo búrkou. Z mračien čiernych ako noc vyletel blesk, ktorý si to namieril veľmi vysokou rýchlosťou do bahennej jamy blízko mestečka Burnbridge na pobreží Anglicka. Nevieme či za to mohol boh, alebo nejaký nadpozemský úkaz a ani nevieme, čo to znamená. Zatial. Posunieme sa vpred v čase do septembrového utorka, počas ktorého sa stretávame s Jackom Newtonom a jeho kamošom a hlavnou postavou v jednom, Owenom Craigom. Ide o dvoch klasických smradov, pred ktorými nie je žiadna nepoškodená budova v bezpečí. Ich najnovším cieľom je opustené sídlo obklopené bahennými jamami a tekutými pieskami. Povráva sa, že kedysi v tom sídle žil starý, šialený muž. Počas veľmi silnej búrky vyliezol na strechu sídla a začal na búrku nadávať. Došlo k explózii, obloha zahorela a búrka sa skončila. Od tých čias už nikto toho starého muža nevidel. A nikto jeho sídlo nechcel kúpiť, ani v ňom žiť.Zatiaľ čo Jack skrášľuje steny svojím sprejom, Owen sa vydá prebádať sídlo. Vraví sa, že náhoda je blbec a v Owenovom prípade to zrejme platí dvojnásobne. Na povale totiž náhodou objavil tajnú miestnosť so zvláštnymi prístrojmi a nejakým superhrdinským kostýmom. Ale nestihol zistiť vo co go, pretože sídlo nebolo tak celkom opustené. Owen sa dal na útek, začul za sebou kroky, zazneli výstrely a prebudil sa vo svojej posteli. Čo nie je možné, keďže bol zastrelený. Pomyslí si, že to bol všetko iba hlúpy sen, ale nejako sa z neho nedokáže prebudiť. Všade totiž vidí bahno. Keď sa pokúšal umyť, tak sa mu ruky rozmočili na bahno a opäť sformovali. Vďaka bahennej bariére prežil čelnú zrážku s autom a počas dňa má o bahne veľmi živé sny. Našťastie nie je Owen žiadny debil, ktorý vie a uvedomí si, že odpovede na jeho bahnoidné otázky sa nachádzajú v starom sídle, kde videl ten divný kostým. Tak sa začína jeho cesta ku kariére superhrdinu menom Mudman. Grist si pri vymýšľaní príbehu a písaní scenára tentoraz veľmi nenamáhal hlavičku. Nemusel vymýšľať celý superhrdinský svet, ani nejaké imaginárne mesto. Jednoducho zasadil príbeh do svojho rodného mesta, ktoré premenoval na Burnbridge a hlavného hrdinu ubytoval vo svojom dome. Pôvodne mal byť Owen oveľa starší, lenže potom by nemohol byť študentom na strednej škole a riešiť problémy so šikanou, prvou láskou a tajením superhrdinskej identity. Tak sa z neho stal teenager. A prečo majú jeho superschopnosti bahenný základ? Opäť za to môže Gristovo rodné mesto. Je totiž blízko mora a vždy keď nastane odliv, zem na pobreží sa zmení na bahno. Ľudia, ktorý tú oblasť nepoznajú, veľmi ľahko zapadnú a jediné čo im zostáva je čakať na záchranu. Preto mu bahenný muž, Mudman, pripadal pre jeho mesto ako ten najprirodzenejší superhrdina. Nemá tie najúžasnejšie schopnosti, ale niekedy si človek jednoducho nevyberie.Čo sa týka Gristových scenárov, tak väčšinou pri písaní skáče v príbehu z jednej udalosti na druhú a kašle na vysvetľovanie, čo sa kedy a prečo deje. Ale, ak máte s jeho príbehmi trpezlivosť, nakoniec sa dozviete, čo sa kedy a prečo deje a ako to všetko spolu súvisí. Pri Mudmanovi, zatial, takú metódu nepoužil. Tento nový komiks má skôr blízko k sérii Invincible, alebo Ultimate Spider-Man. Príbeh smeruje od bodu A do bodu B bez prerušovania, nekoná sa žiadne skákanie v príbehu, sú nám predstavené postavy a všetko sa deje tak ako sa na superhrdinský komiks patrí. Aj vďaka tomu si ma táto nová gristovka získala. Je to po scenáristickej, aj kresebnej stránke také jednoduché, až je to dobré. Pokiaľ ide o kresbu, stačí povedať, že Grist sa rád riadi jednoduchým, ale pravdivým pravidlom: v jednoduchosti je krása.Mudman je jeden z tých novších komiksov, ktoré si zaslúžia vašu pozornosť, hlavne ak chcete začať čítať superhrdinskú sériu bez toho, aby ste museli poznať päťdesiatročnú históriu hlavnej postavy ako u niektorých superhrdinov. A za to má u mňa Paul Grist jedno veľké plus.Stránky z komiksu nájdete .

RECENZE: Cory Doctorow, Maly bratr

06.02.2012 23:05 Kolegovia sa zhodli, že . Mňa príbeh zaujal už dávnejšie z i , ale trochu ma miatlo, že nebolo jasné, či ide o knihu pre mládež alebo pre dospelých. Keď som zistil, že Doctorow bol za ňu nominovaný na Nebulu aj Huga, nevydržal som.Rokmi poučený, som sa vyhol textu na zadnej strane obálky. Malý bratr na tom síce s anotáciou nie je až tak zle, ale už z princípu ma nebaví, keď mi na obálke niekto prezradí, čo sa udeje na prvých sto stranách .Podľa mňa stačí povedať, že je to o mladíkovi, ktorí sa dostane do konfliktu s vládnou mocou. Konkrétne ide o udalosti okolo teroristického útoku a z toho vyplývajúcej paranoje, ktorá zviera USA. Paralela k Orwellovmu 1984 a pádu WTC je zrejmá.Marcus má sedemnásť a chodí do školy. Okrem toho je tak trochu aj hacker. A nemá žiadny problém porozprávať nám podrobnosti ako napríklad hacknúť X-box alebo ako sfalšovať čipovú kartu do metra. Vzhľadom na jeho vek ho zaujíma aj všeličo iné. Napríklad éra hippies alebo LARP-ovanie. A to všetko je šikovne zakomponované do celého príbehu vzbury proti systému.Kniha v podstate nie je sci-fi, ale práve o to je zaujímavejšia, pretože ak by bola napísaná pred nejakými desiatimi rokmi, málokto by veril, že sa tohto naozaj dožijeme. Doctorow píše sviežim, čítavým jazykom, zápletku príliš nekomplikuje a celú dobu je v centre diania Marcus. Čitateľ sa síce musí zmieriť s tým, že hlavný hrdina je na svoj vek nadpriemerne inteligentný, ale aj vďaka tomu je román vhodný pre všetky vekové kategórie .O teroristoch v Amerike písali už viacerí, ale kým napríklad Don DeLillo zobrazoval hrôzu danej chvíle, Doctorow sa rozoberá následky a vplyv takejto udalosti na demokraciu. Navyše poukazuje na dôležitosť mladej generácie, ktorej má byť, aj vzhľadom na jej nezaťaženosť minulosťou, umožnené povedať svoj názor na svet. Lebo aj oni majú právo búriť sa...Ale áno, Malý bratr má posolstvo. Týka sa predovšetkým slobody. Aj kvôli tomu by ste mali po knihe siahnuť.Hodnotenie: 90 %.Malý bratrCory DoctorowNakladateľstvo: TritonPrekladateľ: Aleš HeinzRedakcia: Robert TschornObálka: Yuko ShimizuGrafická úprava obálky: Lukáš TumaRok vydania: 2011Rozmery: 125x200Počet strán: 360Prevedenie: paperbackCena: 279 Kč

SOUTĚŽ: Nejlepší, nejkratší sci-fi povídky roku 2011 a vyhlášení 3. ročníku

06.02.2012 23:00  Zdravím vás, scifi přátelé! :-)Druhý ročník literární soutěže "O nejlepší, nejkratší scifi povídku" portálu skončil a již nyní se těším na nové příspěvky, které nám zašlou tvořiví nadšenci do ročníku třetího. Víte proč? Protože věřím, že budoucí soutěžní mikropovídky budou kvalitní, humorné, žánrově čisté a překvapující jako povídky z let 2010 a 2011.Do soutěže "O nejlepší, nejkratší scifi povídku roku 2011" bylo zasláno přes 200 mikropovídek a .Velmi děkuji všem autorům a autorkám za účast v soutěži, za propagaci soutěže na blozích, diskusních fórech a webových stránkách a také děkuji za příjemné e-maily, ve kterých naši soutěž chválíte a považujete ji za originální a přínosnou.Vyhlášení výsledků soutěže naleznete na stránce "výsledky 2. ročníku".Chcete soutěžit v novém ročníku? Přečtěte si pravidla a zašlete nám soutěžní scifi povídky!Gratuluji vítězům 2.ročníku a těším se na Vaše příspěvky do nového ročníku!Jan Vanili VavřičkaPozn. redakce: Sborník povídek i s ilustracemi Petra Šrédla naleznete .Obálka sborníku Petr Šrédl 2012Vítězné práce:Martin "Caelos" Skuřok: Kaňka spáchala sebevraždu pijákem.Barbora Krejčů: Plutoňan Petr pozoroval přes pivní pěnu piva Plzně pěkně přisprostlé pozemšťanky.Hana Voláková: V černočerných panenkách se mu zrcadlily dva modré proužky. Byl těhotný.

SLOUPEK: Dobehli sme budúcnosť?

05.02.2012 23:05  Nedávno som dočítal knihu Malý bratr od Coryho Doctorowa . Citát na obálke hovoril o „znepokojivej vzbure počítačovej generácie“. O pár dní nato som zapol správy a vidím, že v uliciach je množstvo mladých ľudí a hádžu banány a vajíčka na Úrad vlády Slovenskej republiky i Prezidentský palác...Zapnem počítač a všade čítam informácie o hackerskom zoskupení Anonymous, ktoré likviduje weby štátnej správy, politických strán i finančných skupín. Maska Guya Fawkesa, ktorú všetci dobre poznáme z komiksu Alana Moorea a následne filmu V ako Vendeta od bratov Wachowskích je skrátka všade. Naozaj sme dobehli budúcnosť?Len pre ozrejmenie spomeniem, že Slovenskom lomcuje kauza Gorila, v ktorej figurujú všetky „staré“ politické strany a kauza Sasanka, v ktorej pre istotu figuruje tá najnovšia. Protest Gorila je už celoštátny projekt a aby toho nebolo málo, Slovensko je tesne pred podpísaním medzinárodnej dohody ACTA týkajúcej sa „regulácie internetu“.Človek zahltený prácou si ani nevšimne, čo všetko sa okolo neho deje a proti čomu všetkému je potrebné sa búriť. Naozaj sme dospeli k totalite? Nepoučili sme sa z kníh ako My, 1984, Mechanický klavír, 1985, 451º Fahrenheita, Mechanický pomaranč? Ani z filmov ako Equilibrium, Repo Men, Minority Report, Cypher, Renesancia, Chrysalis? Nechali sme sa ovládnuť korporáciami a skorumpovanými politikmi? Vyzerá to tak.A preto sa na sieti i v uliciach stále niečo deje a nemožno sa čudovať, že hlavne tí neskôr narodení to prirovnávajú k novembru 89. Pre generáciu, ktorá nepoznala čierneho Michaela Jacksona a už od základnej školy je silno spätá s počítačovými technológiami, je to koniec koncov prvá veľká príležitosť prejaviť svoj názor.Lenže všetky tie filmy a knihy nehovoria len o moci Veľkého brata. Majú úspech hlavne vďaka tomu, že ide o boj. Ľuďom sa prirodzene páči, keď sa obyčajní ľudia postavia autoritám a poprípade ich zvrhnú. A teraz sú tí ľudia v uliciach... Určite bude zaujímavé sledovať, ako sa aktuálna situácia vyvinie. Snáď sa to nezvrtne ako v ako Orwellovej Zvieracej farme, keď sa pôvodné revolučné heslo „Štyri nohy dobré, dve nohy zlé.“ zmenilo na „Štyri nohy dobré, dve nohy lepšie.“Dianie naokolo ma donútilo uvedomiť si, ako sa mení aj trh so SF knihami a filmami. Veď aj najprestížnejšie ceny udávajú trend blízkej budúcnosti. Napríklad už vyššie spomínaný Malý bratr vlastne ani nie je sci-fi. Momentálne najzaujímavejší spisovateľ Paolo Bacigalupi tiež píše viac o súčasnosti ako o ďalekých galaxiách. Ian McDonald rovnako boduje s nahliadnutím len pár rokov dopredu. A filmy? Správcovia osudu, Vymedzený čas, Všemocný, Zdrojový kód – nič vzdialené, všetko „len“ reflektujúce súčasnosť. Je to tak, že klasická sci-fi zanikla s ukončením letov do vesmíru? Kyberpunk sa stal minulosťou, pretože ho vlastne žijeme? Veď aj tabletka zvyšujúca senzibilitu mozgu, cestovanie v čase či obchodovanie v časových jednotkách nebudú za chvíľu sci-fi. Tak čo nás vlastne čaká? Veď nám v podstate ostali už len žánre ako postapo či steampunk. A to je nie práve povzbudzujúci pohľad do budúcnosti. Fantasy a horor ho určite nevylepšia...Možno sme odsúdení prežiť všetko to, čo kedysi bolo, prípadne dnes ešte je sci-fi. Človek asi od svojej podstaty potrebuje skúsiť to, pred čím ho už toľkí varovali. Je to smutné. A možno úplne prirodzené. Veď uvidíme. Aspoňže fanúšikovia SF už teraz vedia, na čo sa treba pripraviť...