Terezín 1942: Utrpení, ponížení a bolest. A – Záhada hlavolamu!

Foglar a Rychle sipy = Bohousek.cz 07.02.2012 21:39 Jsou v historii lidstva události, nad kterými se zdráháme vůbec uvěřit, že je jejich hybatelem lidská bytost. Nikdy nepochopitelná krutost oficiální politiky hitlerovského Německa, která se neštítila vzít do svých rukou v duchu nacistických nelidských tzv. norimberských zákonů osudy mnoha lidí jen na základě jejich rasy, je dosud neodpustitelná a nezapomenutelná. A také nezapomenutá - to díky vzpomínkám a pamětem nejen těch, kteří přežili… Jedním z těch, kteří nám předali své zážitky, je Martin Glass. Před sedmdesáti lety malý chlapec z pražské židovské rodiny. Četl Foglara. V dubnu 1942 jej jako tzv. „rasově méněcenného“čekal transport do Terezína, do ghetta právě především pro židovské obyvatelstvo z Protektorátu Čechy a Morava zřízeného velmi rychle v listopadu 1941, krátce po nástupu Reinharda Heydricha koncem září téhož roku do funkce zastupujícího říšského protektora. Všichni známe omílanou otázku Jakou knihu by sis vzal na opuštěný ostrov? Malý Martin byl postaven před obdobnou otázku, jen za neskonale smutnějších a ponižujících okolností. Neptali se jej totiž v rámci nějaké hry či ankety. Otázka vytanula v důsledku konkrétního naplňovaní nacistické vize tzv. „konečného řešení židovské otázky“. Ta Martinova otázka by se dala postavit takto: Jakou knihu si vezmu do Terezína? A jeho odpověď známe: Záhadu hlavolamu! Vzpomíná na to: "Bratr mi daroval k devátým narozeninám knihu Jaroslava Foglara "Chata v Jezerní kotlině" a pokud vycházel, kupoval jsem si Mladého hlasatele. V něm vycházel na pokračování román "Záhada hlavolamu", který mi tatínek svázal a já si tuhle knížku jako jedinou vzal s sebou do Terezína. Tam jsem ji ale dal jako vklad do svépomocné knihovny a když organizátor knihovny odjel transportem, zůstala mi nějaká bezvýznamná knížka. Na dobírku jsem si tehdy také koupil dřevěného "ježka v kleci". K Záhadě hlavolamu jsem se zase vrátil až dlouho po válce."

Číst celý článek >>